Moc hezky jste to napsala.

Jsem ráda, že se Vám to líbí

Pobavilo :)

Někdy tě vezmeme s sebou do tramvajky, pobavíš se ještě víc...

 Roztomilý čertík.

to jo...

Máte úžasné a bystré děti, paní Dianová, a Vy se o ně dokážete stejně tak báječně podělit :-) Děkuji :-)

Taky děkujeme, vyřídím

No jo... Až tu budeme mít ty nešťastné uprchlíky z Afriky, děti si zvyknou...

Spíš si zvyknu já- chodit pěšky...

Zdravím Vás, bezva čtení. Nebudete mi to paní Dianová věřit, ale s černochy jsem prožil velmi podobnou historku. Tuším, že to bylo v roce 1985. kdy jsme měli doma u rodičů jako každý rok děti sourozenců a já s malým od sestry jel do centra metrem a na eskalátorech před námi dva černoši. Dojud se neotočili bylo vše ok, ale jakmile synovec spatřil i jejich tváře, začal ječet: ujo, ujo, pomoooooc, čerti, su tu čerti... Asi Vám nemusím popisovat jak šíleně trapně mi bylo, byli to zřejmě Kubánci co tu někde dělali a uměli česky a jen se na mě otočili a potutleně se usmívali, nahoře v metru pak čekali a na synovce oba dva s úsměv udělali blll bllll, pro něho to byl tak silný zážitek, že ještě nedávno si na něj sám od sebe vzpomněl  a oba jsme se mu se vzpomínkou chechtali hodně dlouho

Ještě že měli smysl pro humor...

a vubec... hezky napsany

dík

 "Oťať" jsem si přeložila, ale při "oji" jsem byla bezradná - ještěže rozřešení jsem našla na konci článku. Ono není tak jednoduché rozumět dětské řeči. Víte například, co je to "kakalin"? To jsem prý všem na potkání zpívala já, nedlouho poté, co Gagarin vyletěl do vesmíru 

jj, honem studenej ocas do kapsy...Chudák kakalin

Mi připadá, že tohle se řeší jen u nás. Jinde chodí s dětma všude, ty se třeba staví na hlavu a nikoho to neznepokojuje...

Tak ty děti, co se různě staví na hlavu a rodiče jsou v klidu, zas mírně znepokojují mne, všeho s mírou...

Děti jsou bezprostřední a pravdivé..někdy až moc. Cestovala jsem před léty s malým synovcem a usnula v autobusu. Když jsem procitla, malej Míra na celý autobus zahulákal..tak co, děvenko, jak ses prospala?