Houpací síť

Na chatě vždycky byla. Nejdřív obyčejná, bílá, pak ji vystřídala růžová, už s dřevěnými struníky, teď máme červeno- modro- bílou. Z rozkošného krámku na pražském Újezdě.

Všechny se těšily velké pozornosti a oblibě. Byly svědkyněmi našeho růstu. Nejdříve uspávaly miminka i batolata. Stačila malá matrace a peřinka, a děťátko bylo ukolébáno pod korunami starých borovic do šťastného spánku. Kolébačka a zároveň hlídačka/ odháněčka hmyzu byla dost nudná funkce, ale naštěstí se jí většinou s radostí zhostila babička. Častý obraz: babička, rozuměj moje maminka, na klíně pletení a pouzdro od brýlí, ve tváři starostlivý i blažený výraz, bedlivě pozoruje některého ze svých četných vnuků či vnuček. Naposledy takto uspávala mého syna- tehdy nejmladšího vnoučka.

Miluju tuhle starou síť. Jsem z rodu Koukaček na vodu a do nebe a tohle je pro mne ideální místo.

...a nabažit se nemůžu!

Ta stará, dobrá, milá a moudrá síť! Spravedlivá i přísná! Svou konejšivou náruč nabídne i duším z jiného světa, pokud o to projeví zájem.

.A ty zlé?

A co ještě umí?

Zkouška - Blog iDNES.cz