Má můj život ještě smysl? Jsem stará a hodně věcí už nemůžu...

A přitom jsem je provozovala tak ráda! Třeba sex mi od prodělané ženské operace prakticky nic neříká. A můj milovaný sport a pohyb celkově už dávno není, co bývalo. Je to vlastně ještě sport?

Místo nadšeného běhání a plavání už jenom krátké opatrné procházky a čvachtání u břehu pro ochlazení. Na loď už se bojím, a tu jsem hodně milovala. Teď se mi ale na ní točí hlava, takže se nenechám přemluvit ani k tomu, abych přistoupila blíž. 

Bolí mě klouby a záda celkově. Zapomínám a občas bloudím, rodina mě musí hledat. Blbě vidím i slyším. Čich mám ale docela dobrý, to zase jo. A taky chuť! Chutná mi, panečku, a jak mi chutná! Jenom jsem přešla na krájené maso. někdy i mixované; zuby, víme? Už nic moc. Takže zábavné a chutné chroupání a hryzání kostí odpadá.

A těch léků! Na srdce, na klouby, na počůrávání, ano, až tak hluboko jsem klesla! Kdykoli jdu k doktorovi, jsou to pálky, to vám teda řeknu!

Ale zase je spousta věcí, které můžu a taky že je dělám! Především si vychutnávám hlazení a mazlení, drbání za uchem a tak dále, však víte. Ze schodu se nechám nosit v náručí jako mimino, a není to vůbec špatné, vždy se přitom pomazlím, popřípadě vděčně olíznu milovaný obličej mého nosiče/ nosičky.

Miluju je a vím, že i já jsem milovaná.

Jsem stará fena, je mi už přes sedmnáct, ale jsem na světě strašně ráda!