Mami? aneb Den matek

Užívám si tenhle svátek doma i v práci. Dávám si záležet. Dětem dám k vystřihnutí- nazdobení papírová srdíčka. K tomu se vždy vyrábí nějaký drobný dárek: keramika, vlastnoručně uplácaná více či méně neobratnýma ručkama, například.

Letos to bylo prostírání, pomalované textilními barvami. Větší děti daly ornamenty, menší něco jednoduššího, zato osobitého: tu auto, tu baráček s komínem a tulipánem až po střechu, nejmenší aspoň abstrakci, která vypadala nakonec nejzajímavěji; co kus, to originál. Moje pintlichoidní kolegyně by spráskla ruce, naštěstí nebyla přítomna, protože včas nastydla, což ji ušetřilo mnohého. Její (dětské) výtvory jsou vždy ušlechtilé, jeden jako druhý, na což vždy sama osobně, popřípadě i přiložením vlastní ruky dohlédne. Origoše se zde nepěstují. Já je miluju! A učím je milovat i maminky mých dětí ve třídě!

Moje maminka ode mne dostávala zásadně vždy origoše. Byla jsem už jako malá nestlačitelná a nepoučitelná. Nikdo na ně nesměl sáhnout, i kdyby se na hlavu stavěl. Moje srdíčka byla šišatá, netradiční co do techniky i motivu, ale s láskou a zaujetím vyráběná. Rovněž texty na nich byly neotřelé, ba neváhám říct kontroverzní, a to již od školky. Aneb co se v mládí naučíš,...že ano.

"Až budu velká, svezu tě na Auroře!" Jen tak pro ilustraci. Loď se na srdíčku z rudého kartónu vyjímala neobyčejně. Dodnes ji vidím před sebou jako živou!

 Nebo: "Přeji ti, aby tě nikdy nenašel žádný úchyl!" (portrét potenciálního devianta, byť přeškrtaný a  zkrvavený fixem, přiložen).

Portrét mojí maminky, dlouhé vlasy rozcuchané a rozevláté po celé ploše srdíčka. Máma měla černé vlnité vlasy dlouhé až pod pás a z česání neměla nijaký zvláštní požitek, což chápu: moje dcerka má podobné vlásky a taky nemiluje česání. "Bude tě česat, mami, aby ses neunavovala a nechodila chundelatá!"

Předávala jsem své dárečky zaplavená celou směsicí pocitů: hrdostí nad tím, že jsem uhájila své dílo, láskou, ale i rozpaky, protože nejenom moje učitelky kulily oči. Někdy jsem byla nejistá: líbí se to mámě- nelíbí?

Asi se jí přece jenom líbily. Když jsem vyklízela pozůstalost, našla jsem je. Všechna. Moje srdíčka, převázaná mašlí, ohmataná. Byla v krabici s rodinnými šperky.