Děti nebo psi? A nebo snad všichni? Na brokolici?
V tomto období chodím venčit školkové děti hlavně do parku. Zahradu sice máme velkou a krásnou, hned okolo domu, ale jak je vlhko a tudíž blátivo, už to není ono.
Posbírám tedy svoje děťátka zvířátka, nakladu jim na srdce a rádoby na mysl různé rady, příkazy a zákazy, a vyrazíme.
Vzhledem k tomu, že mám neobyčejně přebujelou fantazii a představivost, běhám kolem nich jak neurotická ovčácká fenka, na každém rohu sčítám hlavy a kontroluji bezúhonnost. Děti si už na to zvykly.
Aby nechodily stále ve štrúdlu, hojně využívám oblíbený zlepšovák. "Támhle u toho velkého stromu s červenými listy!" vyvolávám jak prodavač tureckého medu na pouti. Nebo: "U stojánku s psími pytlíky!" Děti se proběhnou, počkají tam na mě, až doplazím a sečtu, a běží dál. Když zaznamenáme pěkné místečko, na chvíli zaparkujeme. To zase volám: "Od lampy až ke kamenům je naše území!" A děti se rozprostřou, dělají si skrýš pod keřem, popelí se, a tak.
Když nastane čas k houfování, máme smluvený signál. Ruční i hlasový. "První třída, ke mně!" halekám a mávám rukama. Kdo by hůře slyšel, vidí ruce, kdo naopak by mohl tvrdit, že přehlédl ruce, nemůže oslyšet můj řev. Většinou to klapne. Někdy taky volám "Moje děti, ke mně," to je fuk.
Nedávno jsem ale zažila těžko uvěřitelnou situaci. Jak pravil nejstarší kluk ze třídy, bylo to fakt hustýýý! Stojím na kopci a mohutně signalizuji. Rukama, hlasem, vším. Ve chvíli, kdy zazní ..."ke mně!" vidím, jak se ke mně pekelným tempem blíží dva ovčáci! "Děti, nechoďte sem!" stihnu ještě zavolat. Vlci sedí přede mnou, jazyky až na zem, po jejich stranách zubní výbava jako pro žraloka. Já tedy nejsem z nejmenších, ale s vlky si hledíme zpříma do očí. "Voni poslouchaj," pravil omluvně pán, zavolal si je a odešel na spodní cestu. Fuj! Proč ale poslouchají mě a ne jeho?
Děti se váhavě vracejí. Čeká je poslední popoběhnutí. U schodů se pak pochytají do dvojic a vyrazíme do školky. "Ke mně!" Blbec sklerotickej, učitelka nepoučitelná...Nic zlého si nepřipouštím a volám svou naučenou hlášku. A... Přes hory, přes doly, dupy dup...! Ale ne! Ale jo!! Oba známí vlci, nevím odkud, ale poslušně přiběhli na zavolání! Mají s sebou černého labradora. Asi kámoš. Zatímco vlci sedí a hledí, zubí se a funí, labrador mě mlátí ocasem jak bejkovcem. Ohlížím se po pánech: ni stopy! Představuji si, jak kráčím s celou tou bandou do školky, protože už musíme k obědu, ten černej sadista mě furt mlátí tím svým chvostem, vlci se zubí, děti piští zčásti blahem, zčásti strachy, jdeme dál, oni taky, pak do jídelny... a jde na mě záchvat hysterického smíchu. Nenapadá mě jediné řešení, než je vzít na zapékanou brokolici a gulášovku!
Tentokrát bez řečí a rukou, pouze s koulením očí a ukazováním obočím, opatrně a pomaličku, abychom dali šanci venčitelům, kráčíme ze schodů. Takhle tichounké nejsou děti ani při spaní! Aby ne. Všichni tři osrstové jdou spořádaně s námi.
Páníčkové nás doběhli těsně před přechodem...
Stejně by jim ta brokolice asi nechutnala!
Ivana Dianová
Exotická večeře
Potřebujete se nějak potěšit? Utěšit? Není nad to, když vám někdo z lásky připraví nějakou líbeznou krmi.
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Ivana Dianová
Utržená ze řetězu
Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!
Ivana Dianová
Kšeft století
Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Trojský koník v Evropě. San Marino se stalo základnou ruských špionů
Premium Jeden z nejmenších států v Evropě vzbuzuje čím dál větší pozornost západních tajných služeb....
Jaká práce lidem zbyla? Spolupráci s OpenAI vedou z médií i Financial Times
Financial Times (FT) se stal prvním významným britským zpravodajským médiem, které uzavřelo...
Špehovali, zpřístupňovali trezory. Jak se ruští „krtci“ ve Vrběticích činili
Série výbuchů a incidentů v Evropě, včetně explozí v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014,...
Rušení GPS se vyostřilo. Dvě letadla z Finska do Estonska nedoletěla
Pobaltské země varovaly, že rušení signálu GPS, ze kterého je obviňováno Rusko, by mohlo způsobit...
Prodej bytu 2+1, ul. Rudé armády, 55m2
Rudé armády, Kostelec nad Orlicí, okres Rychnov nad Kněžnou
2 800 000 Kč
- Počet článků 629
- Celková karma 32,55
- Průměrná čtenost 2036x