Habsburk, lupa, atyp a jiní na mém WC

Člověk si myslí, že žije již dost dlouho na to, aby ho dokázalo něco tak obyčejného překvapit, a ejhle! Všechno je jinak!  

Nedávno jsem se rozhodla, že si dopřeju nové sedátko na záchodovou mísu. Měla jsem to pěkně naplánované. Stávajícím bílým prkýnkem osadím latrínu na chatě aneb konec třísek v hýždích, a na původní místo dodám prkýnko nové. Nejraději starorůžové, popřípadě vínové. Aby ladilo s obkladem. Musím říct, že jsem jedno takové zahlédla v Bauhausu a prudce se mi zalíbilo; odtud ta myšlenka.

Bílé prkýnko jsem odvezla na chatu a nainstalovala v kadibudce. Nutno upřesnit, že kýžené barevné  snobské prkno v naší domácnosti dosud nebylo. Prostě až pojedeme z chaty, stavíme se v obchodě a pojednáme ho, rozhodla jsem se.. Ovšemže jsem si nezapomněla zapsat vzdálenost děr pro upevnění! Nejsem pako, že.

Zakoupila jsem vínové sedátko, srdce se na něj smálo. Přítel jej nainstaloval a já se hnala na zkoušku. Smutně se na mě díval: na naší míse se usalašil Habsburk! Kde se tu vzal? Dolní keramický ret vzpurně a zdegenerovaně vyšpulený před přiloženým sedátkem, ještě zabaleným ve fólii:  SEDÁTKO BYLO KRÁTKÉ!

Servala jsem vínovou parádu, vrazila ji do krabice a běžela do krámu. Na lístek jsem přidala další míry. Jestli tohle nebude stačit, tak už nevím. Mladík nám ochotně vzal sedlo zpět a s lístkem s mírami naší mísy v ruce nás zavedl do jedné z uliček. "Tady", máchl rukou. Vínové sedátko tu nebylo, ale bílé s růžovým motivem na poklopu se nám také líbilo, dokonce bylo stejně drahé.

Ihned jsme se vydali na WC přiložit zboží na určené místo, pro jistotu opět v obalu. Nejnovější sanitární kousek rozverně lemoval otvor mísy, mezi sebou tak půlcentimetrovou mezeru! Nevěřila jsem vlastnímu oku. SEDÁTKO BYLO ŠIROKÉ!  I růžovobílý kousek skončil opět v krabici. Poklekla jsem a změřila jsem otvory na šrouby, šířku, délku, tloušťku a další veličiny, chyběl jenom tep a tlak a možná sedimentace. Pro jistotu jsem mísu i vyfotila. Z profilu i anfasu. Fakt nejsem pako!

Opět jsem odchytila téhož prodavače. Díval se na mě trochu ustrašeně, ale nakonec si nechal ukázat míry i fotky našeho miláčka mísy. "Prosím vás pěkně, vyberte nám sám něco, co na to bude pasovat. Nebo ten hajzlík urvu a dopravím ho sem, abychom mohli postupně přiložit veškeré zdejší zboží!

Chlapec se uchechtl: "Hajzl urvěte, to vám schvaluju, ale dopravte ho ne sem, ale rovnou na skládku! Vždyť máte atypa!"

Když jsem přestala plakat, ukázal mi pozoruhodný typ záchodového sedátka, Dlouhé, široké, snad i bystrozraké, očividně bytelné. OBYČEJNĚ BÍLÉ! "Tohle je tak vymakaný, že to sedne všude!" zahlaholil hrdě, jako by ho sám vymyslel i vyrobil. "Dejte mi ho!" rozhodla jsem se. "Ale běda vám, běda vám!"

Bílé sedlo stálo asi tak tolik, jako by stály nové kozačky, které jsem si nekoupila, že byly moc drahé. Mělo stříbrné kování a brzdu. Žádné klapání, bouchání nebo rozbíjení mísy! Děti mého přítele se nadšeně usnesly, že má motor a můj kredit v jejich očích viditelně stoupl! Konečně pohodlně spočinu!

Dosedla jsem ...a sedátko se mnou nenuceně vyjelo vedle mísy, jako se vysouvá kapesní lupa z pouzdra! Zamáčkla jsem zdivočelé srdce opět do hrudníku a přivolala posilu. Chvíli jsme se s přítelem hádali, kdo z nás má větší zadek a nadváhu, a kdo sebou při vykonávání potřeby mlátí tak, že až šoupe záchodem, pak jsme se zanořili do návodu. Zjistili jsme, že náš nový přírůstek do domácnosti je od narození tak flexibilní, že není vyloučeno, že se umí i vznášet jako labutě na pouti! Takže žádný aušus, ale výkřik techniky!

Do krámu už jsme nešli. Nechali jsme si tu stvůru bílou, strašidelnou. Při jízdě se držíme madel na stěnách, které jsme tam pro větší komfort nainstaloval.

Má to něco do sebe- přijďte se povozit, ať je to za ty prachy využité!