Láska může mít mnoho podob

Nikdy bych nevěřila, že se takhle zamiluju. Vlastně už jsem nedoufala, že bych mohla najít tak nádhernou lásku. Tu pravou. Osudovou- a na tom trvám! A  jestli mě nebo nás chcete odsuzovat, je mi srdečně fuk!

Začalo to tak...klasicky. Někdo by řekl- obyčejně. Snad. Jedno jarní odpoledne na nábřeží. Naproti Žofínu, přesněji řečeno. Sem vždycky chodím, když si potřebuju urovnat myšlenky. A to jsem dneska sakra potřebovala...

Rozchod s Pavlem mě ani tak netrápil. Možná se mi i tak trochu ulevilo? Pokud mám být upřímná, tak ano. Vlastně už od počátku to bylo mezi námi takové...vlažné? Nebylo to ono. Jo, to je ten správný výraz. Spíš než cokoli jiného jsem spíš nedokázala odmítnout jeho dvoření. Taky mi to lichotilo, hezký kluk, nebo spíše už muž. Kus chlapa! Kolegyně mi ho svorně záviděly. Mamce se taky moc líbil. "Karlo, toho se drž!" šeptala mi v předsíni, když jsme s Pavlem odcházeli z nedělní návštěvy. Určitě v tom nehrál roli jeho atraktivní vzhled ani drahé auto před domem. Máma věděla, že na kluky nemám štěstí. S kolika už jsem se rozešla a nebo oni se mnou? Myslím, že se trochu bála, abych nakonec nezůstala sama...

Házela jsem kousky rohlíku do výšky a bavila se tím, jak je rackové kaskadérsky šikovně chytají. Co když opravdu skončím jako stará panna? No, panna zrovna ne. I když...Svým způsobem nedotčená, i když jsem milování poznala. Divné, napadlo mi. No nic. V neděli budu vždycky chodit krmit racky, možná si pořídím pejska, se kterým budu vyrážet na výlety...Nakonec přesvědčím sama sebe, že to je pro mne to pravé ořechové, a život mi uplyne, ani si nevšimnu.

"Dáte mi taky jeden?" Otočila jsem se za hlasem. Byl hluboký a jakoby šťavnatý. Zvláštní! Vzrušil mě už jeho zvuk, barva...Mlčky jsem vytáhla ze sáčku rohlík. "Díky!" Hnědé oči v opálené tváři uličnicky zářily. Usmívaly se na mě a já se přistihla, že se culím od ucha k uchu. Vzduch prosycený pachem řeky a nově nějakým zvláštním parfémem se chvěl našimi výkřiky: "Chytej! Na! Tak přece mrskni křídlem! Honem!" Dávno mi nebylo tak dobře!

Schůzka, domluvená hned na příští den, mě opět a definitivně utvrdila v tom, že tohle je moje vysněná láska. Moje polovička, od které mě nějaký škodolibý akt osudu kdysi v předávné minulosti odtrhl, aby mě nyní s omluvou velkolepě obdaroval. Při prvním objetí a lehkém polibku se mi chtělo padnout na kolena a děkovat Bohu. Byla jsem dokonale šťastná a bylo nad slunce jasnější, že je to vzájemné. Že René a já prostě patříme k sobě! Navždycky!

Nikomu jsem nic neříkala, dokonce ani mamce jsem se nesvěřila. Jenom jsem naznačila, že jsem našla to, co jsem celý život hledala, co mi tolik scházelo. Ani jsem nemusela, sama to na mně poznala, tak jak to pozná jenom máma. Jenom jsem řekla, že pouštím podnájem a stěhuju se ke své nové lásce. Do nového života! V tu chvíli jsem se zrovna vznášela blažeností a mamka se tomu smála.

Po měsíci našeho šťastného  společného bydlení už to mamka nevydržela a něžným hartusením mě přemluvila k nedělní návštěvě. "Jí René kuře s houbovou nádivkou, Karličko?" starala se šťastně. " Jo jo, co by ne," odtušila jsem do telefonu. Najednou mi zatrnulo. Musela jsem si přiznat, že mám strach. Velký. A ten rostl a rostl a najednou mě skoro přiškrtil. Co když mi máma moji volbu neschválí! Co když se jí René nebude líbit! A nebo jí bude vadit malý Renda! Uvěří mi, že je už i mým synem? Že už ho dávno beru jako svého?

Co když mi dá ultimátum- buď René nebo ona?  V tu chvíli jsem si tím byla naprosto jistá. Mámě se René nebude zamlouvat, nezkousne to. Celou tu neuvěřitelnou, krásnou věc, která mě potkala. Co to na mě, proboha, najednou sedlo? Nepůjdeme tam! Napadlo mě nejsnadnější řešení, ale hned jsem ho zavrhla. NE! Já svou lásku skrývat nebudu! Nikdy! Kvůli nikomu! Dokonce ani kvůli milované mamince!

V neděli jsme se vyhrabali z auta před máminým domem. Reneček byl v nových džínečkách s laclem a žlutém tričku s bílým límcem neodolatelný. Svíral kytici pro mamku a vzrušeně poskakoval. Natáhla jsem ruku k zvonku s mamčiným jménem. "Počkej," zašeptala René, "pro štěstí!" Objala mě a políbila.

Šťastně jsem se zasmála a stiskla bílé kulaté tlačítko.