Nejkrásnější vůně aneb Čím voní miminka?

Nedávno jsem byla navštívit vnoučka mého přítele. Chlapeček byl pár měsíců na světě, takže jsem šla na jisto: okamžitě jsem si ho šla očmuchat. Pes cvičený na vyhledávání drog by to nemohl provést kvalifikovaněji než já. Opájela jsem se miminkovským parfémem, jeho maminka na mě hleděla s poněkud rozpačitým výrazem. Ten vám tak nádherně voněl!

Ještě pořád voní...Dian

I batolata ještě hezky voní. V práci máme děti od roku a půl; to jsou přímo čmuchací orgie! S kolegyní hojně chováme a při té příležitosti fetujeme hedvábné hlavičky. Naše malá brzy oslaví druhé narozeniny. Když jsem za ní poprvé přišla do kojeňáku a pochovala si ji, rádoby nenápadně jsem zabořila nos do jejích dlouhých hustých vlásků. Bála jsem se, aby si sestry nemyslely, že jim tam přišel nějaký úchyl, ale ty jenom s porozuměním podotkly: „Voňavka, co! My je tu taky pořád očicháváme!“ Druhá dodala, že děti dokonce poslepu rozeznávají podle vůně!

Tomu beze zbytku věřím. Když mi poprvé vytáhli syna z inkubátoru a dali pochovat, lépe řečeno poklokánkovat, tj. šoupli mi ho za výstřih, nasála jsem jeho nepopsatelnou vůni jednou pro vždy. Jsem přesvědčena, že kdyby tam měli jiné takhle moc nedonošené dítě, a pokusili se mi ho vyměnit, ihned bych to pomocí nosu odhalila!

Když mě později syn vyčerpával svou hyperaktivitou a všestrannou náročností, chodila jsem si ho po nocích očmuchávat (kdy už spal a neškodil :-)), a užívala si aromaterapii, abych příští den obstála bez větších ztrát na své CNS. Čímž se dostávám k myšlence, proč vlastně ty malé dětí tak voní? Možná je to z toho samého důvodu, jako proč mají mimina tak výrazné oči, což jsem někde četla. Děti jsou tak bezbranné a závislé na dospělých, že je příroda takto vybavila, aby k nim byli dospělí přitahovaní a pečovali o ně. Velké oči s poněkud rozšířenou zornicí budí dojem, že je z vás mimino celé vedle a nespouští vás z očí, vůně tělíčka vás nutí hladit a chovat. Mohlo by to tak být, ne?

Budí se mi moje holčička; jdu si ji očmuchat, dokud je ještě vláčná, na hřišti už ji nedohoním...