Kšeft století

Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.

Nikdy by mě nenapadlo, že v mé vlastní rodině se někdo takový kdy bude vyskytovat. A přece! Moje mladší dcera je jistě předurčená strávit život v balíku. Už teď vykazuje známky toho, jak bude do kšeftu!

Každý rodič, a nejenom ten, jistě zná Zoubkovou vílu. Dítěti vypadne či bude mu vytržen zub, a aby se z toho nezhroutilo, je mu předložena pohádka o Zoubkové víle. Tato výše jmenovaná obsesivně shromažďuje mléčné zuby. Co s tolika zoubky dělá, není blíže známo. Dostává z nich nějak vápník, se kterým následně nějak kšeftuje? Neví se. Každopádně ale není žádná vyžírka, neb dítěti výměnou za zub dá drobný peníz. Transakce pravidelně probíhá v noci: zub je vložen pod polštář, po usnutí vyzvednut vílou a místo něj dítě ráno najde pro polštářem penízek. Dítě je blažené, že prožilo/ přežilo kontakt s tajemnou bytostí, a nadto zbohatne. Fertig.

Naše Vivi právě prochází přezubovacím obdobím. Místo perliček na nás náhle cení noty na buben. První zub vložila pod polštář, napětím ani nemohla usnout, zatímco já Cifem drhla zlatou dvacetikorunu. Ráno vše proběhlo tip- tip, dítě šťastné, a tak dále.

Večer mi Vivi ukázala druhý zub. Netajila se nadějí, že bude v balíku, a já drhla další dvacku. Další spokojené ráno.

Další den strávila s prsty v puse. "Vivi, ty, taková intelektuálka, sis opět začala cucat prsty?" otázala jsem se pichlavě. Vivi jenom mávla oslintanou rukou. Začínala jsem chápat. Večer jsem šla do večerky vyměnit si drobné za stovku. Člověk nikdy neví. Jedno je ale jisté. Zatímco Zoubková víla a já chudneme, z mé nejmladší dcery se stává pracháč.