Středa 17. srpna 2022, svátek má Petra
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 17. srpna 2022 Petra

Bez dechu

27. 06. 2022 2:00:44
Tenhle článek věnuji záchranářům nejenom z Třeboně, ale především jim. S mnoha vřelými díky a úctou.

Znám docela hodně druhů strachu, ale zodpovědně mohu prohlásit, a všechny mámy mi to jistě potvrdí, že nejhorší strach je o dítě. Strach a bezmoc- šílená kombinace! Z nějakého důvodu je mi souzeno si ji čas od času prožít.

Tentokrát to byla čerstvě desetiletá Nanda...

Chtěli jsme si dopřát prodloužený víkend na chatě. Spojit nutnou pracovní návštěvu řemeslníků s únikem z úmorného pražského vedra. Chata u rybníka, obklopeného huňatými lesy, byla tutovka. Tady přežijeme! Nechali jsme se sem odvézt. Nanda, Vivi, Maty, fena a já.

Voda chladivá a čisťounká, ještě v hloubce do pasu bylo vidět na dno. Celou sobotu jsme všichni, včetně psice, prožili v rybníce. Nemohli jsme se nabažit. Obě dcery vřískaly blahem tak, že mě vůbec nepřekvapilo, když Nanda začala chraptit. "Nemáš tak řvát!" odbyla jsem její stížnost na náhle decentní projev. Nanda má jinak ječák jak straka a prakticky bez pauzy jej používá, takže myšlenka, že se prostě a jednoduše uřvala, se logicky nabízela. V neděli ráno už nemluvila vůbec. Vzhledem k tomu, že jinak byla dobré mysli, cynicky jsem si pochválila nezvyklé ticho.

V poledne při obědě jsem už tak klidná nebyla. Nanda nedokázala sníst svůj oblíbený přírodní kuřecí plátek s brambory a oblohou. Kupodivu to neznamenalo konec světa, jak jsem ještě se zbytkem černého humoru nadhodila, ale ukázalo se, že není kudy jídlo protlačit a přitom se neudusit! Nanda najednou začala chrčet, snažila se odkašlávat, což moc nešlo. Když jsem viděla, jak se pokorně hrbí do předklonu a třeští oči, bylo jasné, že je zle. Došourala se do sÍťové houpačky ve stínu. Držela se za hrdlo a bylo vidět, že se přepnula na úsporný režim.

Navrhla jsem sanitu a Nanda okamžitě souhlasila! Nanda! Ta, která nesnáší ani vůni nemocnice! Která se klepe při pohledu na stetoskop, o špachtli na prohlížení krku nemluvím!

Čekání bylo nekonečné. Napadaly mě samé hrozné myšlenky. Nanda má operovanou srdeční vadu. Nemohlo se to tam nějak rozešít, nebo tak něco? Nemohla jsem se zbavit nevysvětlitelné myšlenky, že to je něco spojeného právě se srdcem. Nebo covid? Nebo...třeba záškrt? Prý už se zase objevuje!

Čtyřletá Vivi byla zaražená, psice ležela Nandě u nohou a kňučela, syn oběhl rybník, aby se ukázalo, že jediní sousedé s autem jsou ti nejbližší, kterým je hodně přes osmdesát, a já jsem je navíc viděla zalévat si knedlo vepřo pivkem. Ostatní už odjeli domů.

Když zavolala sestra ze sanitky, že to nemůžou najít, byla jsem na mrtvici. Moje navigační schopnosti jsou ubohé, to jsem věděla vždycky, ale že až takhle(!), to bych do sebe tedy neřekla! Když jsem milé zachránce málem poslala zpět do Třeboně, odkud přijeli, docela slušně jsem se nenáviděla.

Paradoxem bylo, že auto i řidičák jsem na chatě měla, ale momentálně bez řidiče, a vzhledem k tomu, že jsem si nestihla dát před prázdninami odoperovat zákal, jsem si absolutně netroufla řídit. To bych musela okýnkem vystrčit dlouhatánskou bílou hůl a oťukávat si terén, přičemž desítka by to celých třicet kilometrů do města jistila.

Nakonec po vyprahlé cestě kolem rybníka dorazilo nejdřív auto s lékařem, pak sanita. Lékař, sestry i řidič byli nesmírně laskaví. Nandu vyšetřili v houpačce, znovu ji přeměřili a ukázalo se, že jí navíc k tomu všemu vyskočila horečka, pak ji naložili, já jsem naskočila za ní a vyrazili jsme směr Budějovice. Syn s Vivi a Ťapkou smutně zírali z oken verandy.

Nandě se během jízdy ulevilo. Zabral jí lék, a tak docela se zájmem sledovala, jak si se sestřičkou povídáme. Sestra, něco mezi andělem a dobrou vílou, mě uklidňovala, bedlivě sledovala dcerku, které věnovala malého plyšového medvídka, a přitom potichu vyprávěla naprosto neuvěřitelné zážitky ze své práce. Já, která celoživotně chovám ke zdravotníkům úctu a respekt, jsem valila oči, co si k nim někteří lidé dovolí, a to i v situaci, kdy je přijedou zachránit...

Nejradši bych s Nandou zůstala v nemocnici, ale musela jsem zpátky. Vivi je u nás teprve několik měsíců a ještě stále je na mě hodně fixovaná. Ostatní členy rodiny má taky ráda, ale když má krizi, její zoufalé "já chci mámu, já chci mámu" je beze mne neutišitelné, a já chci vnoučata...(Maty, tvoje děti tak řvát nebudou, věř mi!)

Teď jsem měla krizi já. Čekala jsem před nemocnicí na taxi, protože o víkendu k nám nic nejede. Vedro se už pomalu přeměnilo na příjemný večerní chládek. Dívala jsem se do oken dětského oddělené a přemítala, které je Nandino. Naproti stál červený jeřáb a já si říkala, že podle něj poznám pavilon, až zítra půjdeme malou navštívit...

P.S.1) : Nany si v nemocnici pobyla do úterka. Nestoudně si libovala, jaký tam měla klid. Měla pokoj s televizí jenom pro sebe a mobil mohla sjíždět dle libosti, aniž by jí ho někdo, rozuměj já, rval z ruky. Absolvovala všechna možná vyšetření. Ani srdce, ani záškrt, ani covid. Nějaký zákeřný, ne úplně běžný virus.

P.S.2) Už se jí vrátil hlas...

Autor: Ivana Dianová | pondělí 27.6.2022 2:00 | karma článku: 30.44 | přečteno: 767x

Další články blogera

Ivana Dianová

Vnitřnosti pro Huberta

Stály mě vše, co jsem měla našetřené na nové lino do chaty. Do kuchyně, přízemního pokoje a verandy. To jen tak pro představu. Na plnou ústa to nemohu napsat, neb by mě dodatečně porazilo. Ale dala jsem to ráda. No, ráda...

30.7.2022 v 0:28 | Karma článku: 27.92 | Přečteno: 670 | Diskuse

Ivana Dianová

Ženská zadnice, genetika, a jiné

"Nikdy jsem neviděl, takovouhle ....., jako má naše Mařka!" Tato cituplná píseň má několik slok, jednu krásnější druhé. Mojí tetě ji kdysi složili její kolegové v práci a vedlo je k tomu bezbřehé nadšení.

5.6.2022 v 15:10 | Karma článku: 42.89 | Přečteno: 4320 | Diskuse

Ivana Dianová

Máte (na) zubaře?

"Zubaři dejte poslední peníze", říkávala prý moje babička, kterou jsem prakticky nepoznala, a po ní to říkala i moje maminka. Vzhledem k tomu, že obě měly až do vysokého věku skvělé zuby a já jsem po nich, vždy jsem se tomu smála.

31.5.2022 v 21:02 | Karma článku: 42.77 | Přečteno: 7489 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Gabriela Němčíková

Už nikdy nebudu hrát s děckama Člověče, nezlob se

Jednou za čas dostanu vnitřní pnutí a neuváženě se rozhodnu, že bych své potomky měla záměrně formovat. Tentokrát jsem se tohoto hlubokého rodičovského omylu dopustila po návštěvě u kamarádky.

29.6.2022 v 9:07 | Karma článku: 26.09 | Přečteno: 956 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CCCXXXXII.

Krátké intenzivní větrání je všeobecně doporučované, leč obtížně realizovatelné, pokud okna domu nelze otevřít.

28.6.2022 v 18:00 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 367 |

Jitka Štanclová

Hrůza, Špilas a lehké ženy

Konečně jsem se stala VIP, sice jen na dvě hodiny, ale díky i za to. Aspoň na chvíli mi nestoupl jen krevní tlak, ale i sebevědomí.

27.6.2022 v 21:37 | Karma článku: 24.79 | Přečteno: 709 | Diskuse

Lenka Volfová

Trampoty s kočárem - Pláštěnka

Člověk nemusí být zrovna obyvatel deštných pralesů, aby nejpoužívanějším příslušenstvím na kočárek byla pláštěnka.

27.6.2022 v 6:24 | Karma článku: 13.11 | Přečteno: 463 | Diskuse
Počet článků 557 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2061

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knih "30% pro život" a  "Dokonalá rozkoš", ...a také Danajka

Moje stránky:

https://www.facebook.com/Ivana-Dianov%C3%A1-MOJE-KNIHY-110189374211206/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz