U nás na Slovensku, ako kedy, na akého vodiča človek natrafí. Väčšina je arogantných,ale nájdu sa aj slušní. Aj zruční, že dokážu nahodiť len s rukavicami troleje, aby nebolo meškanie. Asi vlastné auto je najlepšie, lebo nechodí podľa cestovného poriadku.

Ivi, to je zážitek, který bych nechtěla absolvovat, takový řidič nemá za volantem co dělat

To byl nějaký šílenec, Jitko

Někdy jednání řidičů tramvají nechápu. Tohle není poprvé co o tom slyším.

Tohle se nedá pochopit

Jakpak asi řídí auto? Pořiď si hlásnou troubu, Ivčo na trouby...

Čekala jsem horší věci, ale díkybohu, dobře to dopadlo. Kdyby do tramvaje nastoupila mladší dcerka, a nerozuměla by tomu že na ni máváte aby vystoupila, mohlo by to dopadnout hůř. Ivanko, chápu Vás, zažila jsem to kdysi dávno se svým asi čtyřletým synkem. Čekali jsme na zastávce trolejbusů, na moment jsem na pár kroků vzdálila a řekla mu aby na mne počkal - při jel jiný trolejbus, on do něho nastoupil - a odjel. Nakonec si toho cestující všimli, jeden z nich s ním vystoupil na další zastávce a vrátil se s ním zpět. De odnes jsem mu za to vděčná. Neznám horší pocit, než když se

matce ztratí dítě.

Mladší nepouštím z ruky, stát se to jí, tak se zblázní strachy

Ivano, neznám větší strach, než jaký má rodič o své dítě.

Přesně tak, Davide

No, a jak na vaši stížnost reagoval příslušný dopravní podnik?

My tady si můžeme jenom něco pomyslet o duševní úrovní toho člověka, al eten dopravní podnik s tím může něco udělat - pro příště.

Když jsem tenkrát psala stížnost na DP v Liberci ohledně jedné tramvajačky, přišla mi odpověď ve smyslu, že dotyčné nadřízení domluvili, že toto se nedělá. , Skřípla ve dveřích staré paní ruku a nereagovala, ani když jsme na ni bouchali, ať zastaví a ty dveře otevře. Tak paní jela jednu zastávku s rukou ve dveřích. A když to dotyčné chtěla říct, tak ona jen otočila hlavu k oknu, jakože se s ní bavit nebude. A jak jsem celkem klidná a nekonfliktní, tak jsem doma sedla a tu stížnost napsala.

Živě si to dovedu představit, jednak proto, že se mi stalo cosi podobného,když jsem pracoval v NY a přijela mě dcera navštívit a taky proto, že jako kluk z Vinohrad na Nuselskými schody, to tam dole pod nimi znám stále nazpaměť. Fajn ,že to dobře dopadlo, srdce vám asi pulsovalo o krapínek více.

Mě se občas v mém věku přihodí též cosi,co mi nabourá normální činnost orgánů...naposledy, když můj pejsan, borderka, s výcvikem na ovečky si je spletl v lese se stádem divokých prasat, naštěstí tam nebylo žádné sele, ale srdce se mi zastavilo ...nakonec se nechal odvolat

To by mě zabilo, ani by prasata nemusela hnout kopýtkem

Dokáži si představit tu hrůzu, ještě že všechno dobře dopadlo

Přiznám se, že jsem měla dost

Na první dovolené v Praze nám do metra nastoupil šestiletý syn s kamarádem. My rodiče jsme zůstali na nástupišti. Já v nervech, maminka od druhého chlapce v pohodě:" Neboj, oni si nějak poradit". Poradili, vystoupili na další stanici a to jeli metrem podruhé v životě. A už jim to zůstalo, v devatenácti se sami vydali na dva měsíce do Iránu.