Manželství bez sexu. Naléhat- nenaléhat? Odejít? Nebo se přemáhat?

Každý jsme jiný, každý máme jiné chutě a potřeby- o sexu to platí, myslím, dvojnásob. Ale jak to sladit?

Martin a Eva spolu před svatbou chodili dva roky. Byla to pro oba první vážná známost „se vším všudy“. Dokonale si rozuměli: vystudovali stejný obor, měli stejné názory na všechno možné, stejné koníčky, přátele... Martinovi se sice zdálo, že by se spolu mohli milovat častěji, nápaditěji a vášnivěji, což si Eva zjevně nemyslela, ale to se časem doladí, myslel si. Až budou bydlet spolu, to bude zase něco jiného, než všelijaké improvizace....Jejich rodiče byli šťastní, že se mladí berou, vždyť ti dva jsou pro sebe jak stvoření, zdálo se jim.

Jiří se poznal s Jitkou přes internetovou seznamku. Oba byli po rozvodu, Jiří krátce, Jitka již několik let. Oba toužili po dětech. Jiří měl syna, ale jeho bývalá se s ním po rozvodu odstěhovala na Slovensko, takže se sice vídali, ale zdaleka ne tak často, jak by si Jiří přál. Jitka měla již dospělou dceru, biologické hodiny neúprosně vyzváněly na poplach. Nebyla to láska jak z románu, spíš vztah z rozumu. Oba chtěli někoho blízkého, domov, rodinu, a to se jim vyplnilo. Jiří byl velmi potěšený náruživostí své partnerky, po čase manželky. Sám byl v tomto smyslu hodně náročný, ale byl od samého začátku připraven držet se trochu zpátky, kdyby se snad ukázalo, že Jitka tak vášnivá není. Leč byl mile překvapen.

Po čase byl ovšem překvapen po druhé, a teď už spíše nepříjemně. Záhy po narození malého Jiříčka Jitka velmi ochladla. Nejdřív byla vyčerpaná po porodu, což se Jiří asi tak čtvrt roku snažil chápat, i když mu to šlo značně ztuha, pak byla unavená z péče o dítě, nakonec Jiřímu bez obalu řekla pravdu. Zájem o sex nikdy nepociťovala. Ani v nejmenším. Naopak. Je jí odporný. Proto se také rozpadlo její první manželství. Dítě už mají, další nechce, proč se přemáhat. Vždyť spolu mohou docela dobře žít i bez „toho“.

Jiří se nějaký čas pokoušel manželčin odpor zlomit. Byl neúnavný ve vymýšlení romantických situací, které by snad mohly vést k milování, jehož absenci bolestně pociťoval, pak se doprošoval, vysvětloval, až dostal lakonické doporučení, aby si „to udělal sám a neotravoval nebo šel “. Po dvou letech si našel milenku. Na rozvod nepomýšlí, nechce přijít o synka...

Manželství Evy a Martina rovněž překvapivě není šťastné. Děti sice mají hned dvě, rozkošné holčičky- dvojčata, ale „nedoladilo“ se nic. Pokud se náhodou někdy- dík Martinovým až zoufalým snahám -pomilují, Eva si při tom prohlíží ruce a opravuje manikúru, popřípadě přijímá telefonní hovory. Martina upřímně miluje, proto se občas přemůže, i když opravdu nechápe, co na tom pořád má. Také Martin miluje Evu a nadevše oba milují dcerky. Nikdy by se nerozvedli, stejně jako Jiří s Jitkou.

Co je všechny asi čeká?