Právnička nebo houslistka?

Dramatické období, kdy dítě začíná rozvažovat o svém budoucím povolání, je, zdá se, tady. Moje starší dcerka má relativně jasno.

Nanda se rozhodla, že půjde na práva. A bude buď soudkyně, nebo advokátka. Vzhledem k tomu, že plánuje být tzv. pro bono, čemuž jistě dostojí, bude asi advokátka nejenom chudých, ale i chudá. Bude buď přímo soudit úchyly, kteří ubližují dětem, aby dostali co největší pálku, nebo bude zastánkyní dětí a žen, které si nebudou moci dovolit platit.

Nanda má extrémní sociální cítění. Díky internetu se dozvěděla o případech zneužívaných dětí, jejichž trýznitelům se zas tak moc nestalo. Nanda si představuje mnohem vyšší tresty a udělá pro to, co bude v jejích silách, a mě to dost děsí.

Ne že bych měla s podobnými devianty a násilníky soucit, to ani omylem. Ale Nanda, moje droboučká kudrnatá Nanda! Jaký by to měla život- brodit se neustále v takových ...pomyjích? A tak zatímco Nany mluví o osmiletém gymplu, já lstivě a úlisně točím naše rozhovory kolem konzervatoře: má absolutní sluch a i když je občas líná cvičit a tuhle dokonce své housle proklela tak ohnivě, že jsem myslela, že vyhoříme, myslím, že být houslistkou bych jí přála mnohem víc.

"Nando, víš, že na konzervatoři je matika jenom v prvním ročníku?" Nasadila jsem hned nejsilnější kalibr. (Co se s tím budu párat!) Nany zpozorněla. Matematiku má ráda asi jako já, i když nic dramatického. Ale zpozorněla. "Tys měla matiku na gymplu a taky jsi to přežila," namítá však. (Málem ne, ale to jí vykládat nebudu.) 

"Víš, jaký je to pocit, hrát třeba v orchestru nebo kapele? Ta sounáležitost s ostatními hráči, je to nádherné, a kdo nehraje, nikdy to nepozná. A ta radost, když si něco zahraješ a všechny starosti a smutky z tebe spadnou...  A taky bys cestovala!" (Právnička nee, prosím!) "Myslíš, že si budu jezdit po světě a tady budou trpět děti od úchylů, kterých se ani nikdo nezastane!" uzemnila mě. "Budeme cestovat teď, společně celá rodina, takže si toho užiju a nebude mi to pak chybět," rozhodla.

Mohlo by se namítnout, že je ještě brzy. Nandě bude dvanáct. ale mé zkušenosti s její zarputilostí, když si něčeho zamane, praví, že jestli se nestane zázrak, je hotovo.

A já si mohu tak maximálně zafidlat pro dobrou náladu a vybrat nějakou krásnou zahraniční dovolenou, aby si moje příští "pro bono" užila cestování do zásoby...