Babybox. Ano - ne?

Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí  naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.

A to bylo brzké odpoledne; večer, nebo dokonce v noci je tu jistě pusto. Kdo by sem také v tu dobu chodil? Anna se rozhodla.

Jelena, její kamarádka a spolubydlící na ubytovně věděla všechno. Stokrát všechno spolu probíraly! Když se vdaná Anna zapletla s věčně zasněným Viktorem z práce, byla první, která jí vynadala. I když byl její manžel k ničemu, pil a dokonce Annu i několikrát fyzicky napadl, je to prostě chlap, co už s tím, a žena má být prostě věrná.

Když Anna zjistila, že je těhotná, byly obě ženy zajedno: je to nebetyčný malér a je potřeba jej vyřešit, a to tak, aby se manžel doma nic nedozvěděl. Krom toho, že tentokrát by ji Alexander jistojistě zabil, byl tu ještě syn, pětiletý Saša. Dítě prostě musí pryč!

Na interrupci už je pozdě. Utajený porod s následnou adopcí vzhledem k faktu, že by šlo o vdanou rodičku, nepřipadá v úvahu, o běžném porodu nemluvě. K nevyřešení. Dvě ženy, jedna zoufalá a druhá odhodlaná pomoci za každou cenu, a nenarozené nechtěné dítě. Všechny nabízející se možnosti jsou děsivé, jen jedna se zdá strachem pološílené těhotné schůdná. A tak jednoho zimního večera spěchá žena v širokém kabátě a velkém plédu přes ramena prázdnou ulicí. Zmáčkne jisté tlačítko, sáhne pod objemný vlněný pléd a vloží vrnící balíček v modré dece do dvířek, která se maličkému otevřela vstříc. Povedlo se, vydechne Jelena doma, ještě než se vymotá z ovčího šálu, a Anna se hořce i úlevně rozpláče.

Druhý den se ve zprávách objeví zmínka o dalším děťátku nalezeném v Babyboxu. Dítě bude ošetřeno a vyšetřeno lékaři, po nezbytné době bude nabídnuto náhradním rodičům. Netvrdím, že takový vstup do života je něco závidění hodného. Už vůbec ne ideálního. Ale žije!

...

Bolesti se přihlásily už dopoledne. Anna zavolala Jeleně, jak byly domluvené. Ta už měla připravené všelijaké hadry a také velký černý pytel. Pytel na odpad. Silný, bytelný; ten se hned tak neprotrhne. Porod proběhl hladce. Anna se na dítě ani nepodívala. Jelena je popadla a vynesla z místnosti. Je to opravdu dobrá kamarádka a Anna jí nikdy nepřestane být vděčná! Anna má pocit, že ji přítelkyně zachránila před velkým neštěstím. Vždyť by se nemohla doma nikomu podívat do očí! Ani nezaznamenala, že dětské vrnění utichlo a vystřídalo je šustění igelitu. Když se Jelena vrátila do pokoje, Anna jí s pláčem a úlevou padla kolem krku.

Druhý den se ve zprávách objeví zmínka o dalším mrtvém děťátku nalezeném v kontejneru na odpad. Jedná se o novorozence, který byl krátce po narození udušený a zabalený ve starých hadrech a černém pytli na odpadky. Po pachateli se intenzivně pátrá.

Dítě z Babyboxu je vlastně takový novodobý Plaváček. Na rozdíl od proutěného košíku, puštěného po řece a mně z technického hlediska nepochopitelného, (jak to, že se nepotopí i s miminkem, asi kouzlo) vklouzne do života dvířky vyhřívané schránky. Neví se, kdo je, kdo jsou jeho rodiče, jak se jmenuje, kam patří. Takový začátek života není jistě jednoduchý, možná i další život sám. Ale... Je to život! A každý má především právo na život.