Dej mi znamení
Usmívala jsem se, protože jsem zde nebyla sama a nemohla jsem si zoufat i navenek. Kdybych mohla, tvář by mi zkameněla úlekem a otevřené oči by se zalily slzami. Do srdce mě bodlo poznání. Jeho osten se mi nemilosrdně obracel v ráně, abych už konečně pochopila a přijala to. Přijala fakt, že celý život budu sama. Jako dosud, tak navždy. Nemohla jsem tu hrůzu dát najevo, natož o ní mluvit. Nebyla to ani tak hrdost, co mi v tom bránilo, jako vědomí, že okolí by mi moje rány s chutí posolilo, aby bolest byla ještě palčivější, a to by mě zabilo.
Jako dítě jsem si donekonečna malovala obrazy velkého domu. Žlutá fasáda, červená střecha. Bílý komín se stříškou, aby do něj nenapršelo. Byla jsem romantická i praktická. Hodně stromů a kytek. Tráva. Potůček. Všude kolem pobíhali psi a děti. Pečlivě jsem vybírala a připisovala jména. Počet se stále zvyšoval, protože milých duší a lásky není nikdy dost. Ten dům měl hodně oken a z každého vyhlížela nějaká rozesmátá tvář. Ano. Čekal mě nádherný život v tomto krásném domě a já se na něj velmi těšila.
Čím déle jsem chodila po světě, tím silnější bylo moje podezření, že ten dům, který jsem si malovala, ve skutečnost nebyl pro mě. Možná neprošel kolaudací, možná se mi do něj někdo nastěhoval a já nebyla dost rozhodná, abych se domáhala svých práv, takže si ho místo mne užíval někdo jiný. Možná ten dům vůbec neexistoval. Nevím.
V ten den, co jsem se tak hrozně a jasnozřivě lekla, mi bylo sedmnáct let a kousek k tomu, a já na něj nikdy nezapomněla.
Když jsem tě poznala, už nám stačil malý domek se třemi okny. Ten původní, velký už bychom nezaplnili. Jenom bych zbytečně myla nepotřebné skleněné tabulky a rámy. Nepotřebovala jsem ani žádná dětská jména, jenom ta psí. Na některé věci už bylo nenávratně pozdě. Na některé ale ne! Ty jsi si přinesl svoje jméno s sebou: LÁSKA. Bože, ta byla! A ty, tys byl! A my, najednou konečně my, my byli!
Do mého života jsi vstoupil jako Bůh. Vždyť v Písmu svatém se praví, že Bůh je láska! Často jsem si říkala, Bože, tohle všechno je opravdu moje? Přišel jsi ke mně? Ty víš, že to není rouhání, viď, že to víš? Byla jsem najednou úplná a vím, že i ty. A moje oči, přimhouřené na slunci, se odvážně otevřely, nohy se rozběhly vstříc životu, který nám kynul a voněl v ústrety. Živote, konečně! Díky, díky, díky.
Ani teď se nebudu rouhat. Nevyčítám, nežaluju, nepláču; stejně už nemám žádné slzy. Oči mám opět zavřené a jenom slyším šelestění padajících listů. Dej mě pod nějaký pěkný strom, slyším opět. Bude mi útulně. Mám rád stromy. Zcela samozřejmě jsem přitakala. Veverky, ptáčci. Jasně. Nikdy jsme si nelhali. Je to můj Bůh, stejně by to hned poznal. A navíc- sám to přece věděl. Sedmička je moje šťastné číslo, říkával jsi. Já odporovala: ne, šťastné číslo je dvojka! Za mě jedině dvojka, smála jsem se šťastně! Sedm krásných let. Možná krátkých, ale tak plných! Tak šťastných. Tak dokonalých! A teď tu jsme spolu pod tím tvým stromem, ze kterého se pomalu houpavě snáší první barevné listy. Víš, že jsem tady? Víš, že jsem tě uložila pod ten strom se strakatou, jakoby maskáčovou kůrou s ježatými, kulatými plody? Víš, že tě pořád miluju? Víš to, víš? Jo?
Ať nezvítězí můj tehdejší pocit zmaru a beznaděje, ať můžu zůstat vděčná, ať už se tu sama nebojím, prosím tě, prosím...
Dej mi nějaké znamení!
Ivana Dianová
Hyeny na lovu starých lidí
Celý život dávali pozor na své děti. Vštěpovali jim pravidla bezpečnosti. A teď totéž potřebují od nás.
Ivana Dianová
Matky „jiných“ dětí
Jako by nestačilo, že jejich dítě není zdravé. Že vyžaduje mnohem více péče než většina dětí, zpravidla i delší dobu, než poskytují rodiče „normálním“ dětem. Že často otec nevydrží jinakost svého potomka a odejde, takže sólovka...
Ivana Dianová
Exotická večeře
Potřebujete se nějak potěšit? Utěšit? Není nad to, když vám někdo z lásky připraví nějakou líbeznou krmi.
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Fico je mimo ohrožení. Pellegrini: Na hovor o uklidnění situace nedozrál čas
Aktualizujeme Na jednání stran k uklidnění situace na Slovensku patrně nedozrál čas, uvedl zvolený prezident...
Česku dnes hrozí krupobití a lokální bouřky, přívalové srážky už ne
Na většině území Česka se dnes odpoledne a večer mohou objevit bouřky s kroupami a silnými dešti....
Na trhaviny pro Ukrajinu přispěli Češi téměř komplet, sbírka na vrtulník vázne
Nadační fond pro Ukrajinu známý jako Dárek pro Putina od jara 2022 vybírá prostředky pro obranu...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
- Počet článků 631
- Celková karma 32,96
- Průměrná čtenost 2030x
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)