Příběhy z mé rodiny I.
Zatímco otcovi příbuzní se mi postarali spíš o koncentráčnický syndrom, obzvláště strýc, který byl zatčen při studentských protestech "za Opletala", čímž vždy zahajoval své vyprávění pří každé návštěvě, a než dopil svou obligátní láhev slivovice, znala jsem v Oranienburgu každou pryčnu, máminy vzpomínky byly domácí, uchopitelné a v zásadě měly dobrý konec. Máma měla v rodině rovněž vězně, někteří se dokonce už nevrátili, ale i přes svou vlastní zátěž před námi nevypustila z úst nic, kvůli čemu bychom nespali.
V jejím vyprávění babička, její maminka, chodila do Horské ulice nad Albertovem nejdřív na květy černého bezu, ze kterého dělala obalovanou "kosmatici", něco jako v těstíčku, osmaženou a tuze dobrou, pak na bobule, ze kterých dělala sirup.
Babička byla pověstná pitím černé žbryndy přes cukr. Mezi rty sevřela půl kostky, přes ni si do úst přecedila kafe,a ve finále měla pocit, jako by vypila plný kafáč sladkého nápoje. Děda zase pil jenom černou hořkou cikorku, do které si lámal kůrky. A dojídal po dětech. Prý vždycky toužil po "něčem mastném". Nebylo divu, těžce pracoval a v rodině bylo pět dětí. Ale prostě nebylo. Při tomhle máma vždycky slzela. Ještě já si pamatuju, jak prarodičům nosívala dobrůtky, a dědovi speciálně "mastnoty", rozuměj šunku od kosti, škvarečky, a tak, jenže děda dostal rakovinu žaludku a dobrot si už moc neužil. Ta nespravedlivost ji zdrtila skoro jako válka sama.
Babička také dřela, kromě toho měnila oblečení a parádu za jídlo. Pocházela z ne zcela nuzného prostředí, vdávala se na tu dobu pozdě: v sedmadvaceti letech, navíc si potrpěla na parádu. Na fotkách pózuje ve vlněných kostýmech s kožešinou na límci a klobouku, nebo parádních letních šatech a blůzkách. To všechno proměnila za kousky másla navíc, nějakou zeleninu, brambory, aby její děti neměly takový hlad. Její tatík byl rychtářem v Poříčí, a odsud přicházelo do pražské spíže sádlo. Na bílé porcelánové sádelníky s pokličkou máma vzpomínala celý život. Každé léto jsme jezdili na chatu vybaveni podobným, jen tehdy máma měla jistotu, že budeme v bezpečí před hladem.
Před koncem války už nebylo nic, jenom hlad. Tuhle část vyprávění jsem si vždycky užila. Babička oslovila svého spolužáka z Třemošnice u Divišova. Přiznala, že nemají co jíst a nabídla se coby pomocnice v hospodářství. A teď se máma rozzářila. "A ten spolužák řekl :"Karolíno, vezmi ty svoje děti a hned přijeď!" Jaká tíže musela z babičky spadnout, je znát i na gestech, která mám a vždy používala, jak je odkoukala od babičky. A stalo se. Babička pracovala, kde se dalo, a díky velkorysosti těchto lidí mohla zachránit své děti. Líbilo se mi vyprávění, jak například nocovali. V jedné místnosti se dala na zem sláma, a tam spali všichni pohromadě, domácí i hosté, takto přátelé na celý život!
A ještě jedna vzpomínka. Když tudy postupovali Rusové, někomu vzali krávu, zabili, vyvrhli, uvařili nebo upekli, to nebylo blíže určeno, ale jelikož nejedli vnitřnosti, babička se jako jediná odvážila si o ně říct, a dostala je. Popis situace mě vždy rozesmál. Představa, jak moje babička kráčí do kopce k chalupě, v ruce nese játra, srdce, a...OCAS(!) mě podráždí ještě dnes. V duch vidím kravský ocas v kůži, s bambulkou na konci, jako když jsem malá poslouchala maminčino vyprávění a slyším, jak se se smíchem ptám: " A na co ten ocas, fuj?!" Máma se směje, přitom pomlaskává, abych se smála ještě víc. "No na polívku! Ta byla!" A já zase: "I s těma chlupama, mami?!" A máma protáčí oči v sloup. "Bez! A byla to ta nejlepší polívka, jakou jsem od té doby nejedla, pravý lék!"
Jako dospělá, už jsem měla malého syna, máma onemocněla a nemohla jíst, i vzpomněla jsem si na tu polívku, nejlepší, jakou kdy máma jedla, a odhodlaně jsem vstoupila do řeznictví. Když lék, tak lék. Rozhlížela jsem se, kde to uvidím viset, tu dlouhou věc, fuj, celá nesvá; nikde nic. "Máte kravský ocas?" optala jsem se šeptem prodavačky. "Oháňku, jistě, máme, kolik chcete?" Představila jsem si, jak jdu Slezskou, tam jsem tehdy byla nakupovat, teď je tam restaurace, a nesu jako šálu několik ocasů. Chlupatých. A všichni to uvidí a budou říkat: hele, vona nese vocasy, fuj! Šly na mě mrákoty. No ale máma, že. Ale prodavačka mi ukázala na nasekané kosti obalené masem, a to už šlo. Žádné chlupy, žádná bambulka. Dala mi to do igelitky, asi pět kousků, jeden jsem věnovala psovi, z ostatních plus zeleninky uvařila něco parádního! Úspěch byl fantastický!
Stejně jako moje máma tehdy pozdě a krátce mohla svému otci vděčně nosit "mastnotu", ani já už nemám pro koho vařit "lék" z kravského ocasu. Život šel dál, příběhy se udály, vypravovaly, a také zaniknou. Ale ještě jsem tu já, a ještě mohu vyprávět...
Ivana Dianová
Hyeny na lovu starých lidí
Celý život dávali pozor na své děti. Vštěpovali jim pravidla bezpečnosti. A teď totéž potřebují od nás.
Ivana Dianová
Matky „jiných“ dětí
Jako by nestačilo, že jejich dítě není zdravé. Že vyžaduje mnohem více péče než většina dětí, zpravidla i delší dobu, než poskytují rodiče „normálním“ dětem. Že často otec nevydrží jinakost svého potomka a odejde, takže sólovka...
Ivana Dianová
Exotická večeře
Potřebujete se nějak potěšit? Utěšit? Není nad to, když vám někdo z lásky připraví nějakou líbeznou krmi.
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera
Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Rakouská policie překazila útok 14leté islamistky, chtěla použít nůž a sekeru
Rakouská policie oznámila, že překazila teroristický útok nožem ve Štýrském Hradci, který plánovala...
Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert
Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...
Prodej bytu 2+kk 46 m2
Prušánecká, Brno - Židenice
4 990 000 Kč
- Počet článků 631
- Celková karma 32,95
- Průměrná čtenost 2030x
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)