Ten rybník

Je kouzelný, ale je na tomto světě. Je hodně schovaný v hlubokých, ale přesto sluncem prozářených lesích, ale není k nenalezení. Pouze ale pro někoho. Jen někdo tam smí. Dějí se tam totiž zvláštní věci!

Znáte to ticho po ránu, když si přivstanete? Jenom ptáci a vy... Vzduch voní tak, jak už přes den vonět nebude. Je to vůně chuti do života! Posadíte se na můstek, v ruce šálek s kávou, a jen se díváte a díváte, a nabažit se nemůžete!

Před bouřkou je zde zas úplně jiná vůně. Zlověstná: co když se něco stane? Neuhodí blesk do té kachny, která se krčí pod můstkem? Nebo do té stoleté  borovice na břehu rybníka, co když se chvěje ve větru, zní to, jako by plakala? Nerozmočí se tento kouzelný kout světa?

Ale i nadějíplná: NĚCO je ve vzduchu! Něco krásného, dosud nevídaného! Co to jenom může být?

Po bouřce je podivně zamlženo. Spíš než přesné obrysy nás zahalují barevné čmouhy. Jsme vděční, že všechno dobře dopadlo. Za tu naději do budoucna, která sílí spolu s barvící se oblohou, stejně jako pocit štěstí, kterého jsme plní. Zázraku, už přijď!

A zázrak už je tu. Po jedné velké letní bouřce se v našem rybníce vylíhla nová Rusalka.

Začali jsme jí říkat Nanda.

Věnováno mojí starší dceři Natálii Anně