Ocas

Nádherná součást těla. Jemný, něžný, citlivý, ale umí být i rázný, pánovitý, až to bolí! Ráda si s ním hraju. Vydržím se s ním mazlit nekonečně dlouho. Je tak vděčný! A umí to dát najevo. Dalo by se říct- máme emoce jak na dlani!

Kéž by všichni měli ocas!

Koukla bych a hned věděla: má ze mě dotyčný radost? Miluje mě? Líbím se mu?

Meggy měla bohatý, do péra stočený strakatý ocas. Byl hebký a rány od něj vůbec nebolely. Když mě vítala, bylo to jako hlazení labutěnkou. Když jsem ho chtěla natáhnout, ihned si ho zase smotala a hodila na záda. Moc jí tam slušel...

Réza měla typický vlčí ocas. Dlouhý a pevný, chlupatý. Při odmykání dveří bytu jsem slyšela radostné mlácení do skříně. Neúnavné a velmi rázné. Když se pro změnu soustředila na vítací rány do mých nohou, divže jsem neměla šlice!

Ťapka má dlouhý, hladký a silný ocas. Dvoubarevný: nahoře černý, zespodu blond.

„Fuj, jako had!“ vyjádřil se Honza. Ale je to krásný  dobrmaní ocásek!

Moc ráda si s ním hraju. Je to pro mě pravá relaxace. Navíjím  pružnou  oháňku kolem dlaně a zase pouštím.

Ťapka mě miluje, takže nic nenamítá. Nesmí to trvat ale moc dlouho.

Včera jsem byla hodně potřebná. Relaxovala bych s jejím ocasem v hrsti donekonečna. Ťapinka to chvíli snášela, ale pak se namíchla.  Nejdřív se po mně ohnala s hrdelním zavrčením, pak ukázala zuby, jako že už dosti bylo ocasní masáže, pak seskočila z pohovky a zanořila se pod stůl.

Taky dobře, urazila jsem se. Já jí půl řízku- ano. A ona mně na chvíli ocas- a už se škrtí. Ať si jím trhne!

Než jsem to stačila říct nahlas, Ťapka se opět vynořila zpod stolu a vrazila mi do ruky svoje psí barevné lano, co jsme jí koupili na přetahování a hryzání. Pak mně láskyplně olízla ruku a spokojeně se znovu rozložila na gauči.