Chci šmajchlkabinet!

"Honzo, je maminka přikrytá? Má teplé nožičky?" Tato starostlivá věta mé pětileté dcerky mě doslova srazila z výšin a situace ustrnula ve vývoji. Snad navždy. Mám asi šok. Honza mi skutečně zblble sáhnul na nohu.

"Jo! Má teplé nožičky! Běž si zase lehnout!" Drobné bosé krůčky se váhavě vzdalovaly od dveří, kterými prve marně cloumala.

"Jsem mrtvej," oznámil mi můj nejdražší a roztáhl se na posteli jako obrovská chobotnice. Na sex už jsme neměli ani pomyšlení. Obrtel byl lehce vyviklaný a já se musela jít podívat do vedlejšího pokoje. Jestli má moje kočička teplé nožičky...Spinkala v bráchově posteli a potažmo jeho pokoji, celá přikrytá a teploučká lehce funěla ze spaní. Syn odjel za slečnou k jejím rodičům a my hbitě využili situace a nastěhovali mu tam sestřičku. Pokoj sami pro sebe! Kdy nám to zase spadne z nebe? Slečna totiž radši jezdila do Prahy, než syn na Moravu...

Zjistila jsem, že mi někdo proklel intimní život. A docela dost. Selhalo spaní ve vedlejším pokoji. Selhal paraván kolem manželského dvojlůžka i kolem dětského jednolůžka současně.  Malá se s pozoruhodnou přesností budí už v okamžiku, kdy se - byť jednomu z nás dvou - hlavou jenom mihne milostná myšlenka. Reaguje obratem.

 I ten rýgl nic moc. Mimo viklání holčičkou jednou zažil i vyražení synem. Synek je tak ďábelsky roztržitý, respektive mimózní, že mě to jistě jednou usmrtí. Jednou šel vyvenčit psa, a zapomněl ho doma! V jedné ruce prázdné vodítko, ve druhé mobil, tak odešel i se vrátil, ještě si pochvaloval, že Réza vůbec netahala... Vyrazil dveře a spokojeně zahovořil těsně u naší narychlo zakryté dvojice, aniž by sebeméně přišel do rozpaků. "Já myslel, že tam ségra nacpala zase nějaké kostky jako minule, a teď to drhne," bručel omluvně, aniž by upustil od rozhovoru, zatímco jsme s Janem lapali po dechu.

"V mládí jsem si půjčoval od kamarádů byt nebo chodil na seník." nabídl mi řešení můj kluk z vesnice. Jako alergik jsem se osypala už při pouhé představě sena. Jenom jistota že v centru Prahy seník asi těžko nalézti, mě utěšila. Půjčovat si byt mi přišlo těžce žinantní, i kdybych neznala všechny jeho kamarády a známe, a venku se zase stydí muž, a to i v noci v naprosté tmě.

Můžu zodpovědně prohlásit, že v autě TO není vůbec žádná romantika. Máme sice docela prostorný vůz, ale stejně... Takový záchvat klaustrofobile jsem naposledy zažila v deseti letech, kdy mě bratr zavřel do peřiňáku a sedl si na jeho víko. 

Co nevidět mi bude padesát a ještě jsem nezažila, co je to mít svůj pokoj, svou pracovnu, svou ložnici... A tak jsem se rozhodla zvětšit si svůj životní prostor a jít do většího bytu. A tam budu mít šmajchlkabinet!

Jenom velikou postel, umístěnou uprostřed místnosti, aby stěny nepřenášely každý povzdech, huňatý koberec, na něm malé polštářky, velký balón na sezení, možná malý stoleček na sklenky s vínem, a tak, ještě svůj starý gramofon, a....pak už asi nic.

Těším se jak malá.

Snad se toho dožiju!

?

 A bude tam klíč a ten budeme mít jenom my dva!