Soužití s domácím zvířetem musí být krásné. Chtěl jsem myslivecky vychovaného pejska. Moje domácí paní mi to nedovolila. "Kdo se o něho bude starat?" Máme jen kočku. Ta si nás našla sama. A tak ji krmíme. Loví myši, a tak dostává i pamlsky pro kočičky. Když ji rozmazlíme, tak je z ní baronka a myši neloví. Když neseme misku slepicím, umí si dobře z ní vybírat maso. Asi bude kastrovaná. A tak má nezdravě vřelejší vztah k člověku než ke kocourkům. Trochu je mi jí líto. Až si pořídím svoji kočičku, chci tu tříbarevnou, která umí mňoukat. V naší oblasti kočky zapomněly svoji řeč. Buď krásně vrhají úsměvy, nebo jen chrčí a prskají. Já chci jen koťátko, které umí kočičí řeč. A kočku nekastrovanou. Já vím, ty vraždy jsou pak bolestné. Ale takový je již ten přirozený kočičí život!

Nevraždětě, pane doktore

Ivano, smutné, dojemné

Díky, Soňo, byla to kámoška...

To je krásně dojemný. Nás opustila Enjinka, před měsícem v těch vedrech. Už si ale nevezmeme, protože by nás přežila. I když, možná, až nám otrne. :-)

Vemte si staršího z útulku.

Jak já vám rozumím, nemám co dodat.....držte se

Snažíme se, děkuju

Smutné ale krásné

Smutny louceni s pejskem, krasne napsano

Se ti převtělují psi?

Zdá se

Krásný ale smutný. Prostě život...

daň za lásku... někde jsem slyšela, a sedí to