Pohybuju se, čti žiju, ve vlnách

Je to velmi náročný styl. Může přinést obrovské štěstí, vzrušení, radost, ale taky může být devastační. Asi je mnohem pohodlnější, a určitě bezpečnější, žít průměrný, běžný život. Hospodařit s energií a dávat si přiměřené cíle.

Taková pěkná, klidná, nerozčilující polopřímka, která se jednoho dne promění v úsečku a hotovo.

Já to neumím. Buďto ryc, nebo nic. Mívám období, kdy jen díky pečlivému ohledání lze zjistit, že žiju. Uberu plyn na minimum a přežívám. Pokud něco dělám, tak jen v nezbytné míře. Jsem klidná a tiše brumlavá, mám nízký tlak a klidně bych mohla být v celý ten čas v pyžamu. Moje aktivity mají spíše sebezáchovný charakter. Pohybuji se v lepším případě na nízké vlně, v horším případě pod ní, a v nejhorším ležím na dně.

Toto období náhle, bez varování vystřídá smršť. Pocítím příval až ničivé energie a chuti do života, potažmo díla. Jsem bezedná studnice odvážných nápad! Z mírné pochrupující hospodyňky se stanu stohlavou saní, jejíchž hlavy chtějí každá jiným směrem a mají na to. Cítí, že na to mají! No tak se saň roztrhne, no, však ona se zase zašije!

Moje činorodost je téměř vražedná. Žádný plán pro mě není neuskutečnitelný. Často mi to vyjde: z ruiny bez vody a elektřiny, o podlahách a dalších drobnostech nemluvě, vytvořím útulný domov, aniž bych měla na hotovosti víc než pár stovek, a před sebou tři roky rodičovské dovolené. Však ty dluhy splatím! (splatila jsem). Rozhodnu se napsat první knížku, jen tak, mimochodem, a vydat ji, všichni si bouchají do lebky nad mou naivitou, a....knížka je na světě! A je o ni zájem!

Občas to silně přeťápnu. Při takové jedné mimořádně vysoké vlně jsem se s kamarádkou přihlásila do soutěže ve společenském tanci. Podezírám ji dodnes, že rovněž měla vysokou vlnu. Jinak vážně nechápu, jak to mohla nechat dojít tak daleko a nevymluvit mi to. Bylo nám oběma kolem čtyřiceti, a mezi osmnáctiletými, maximálně tak pětadvacetiletými hvězdičkami jsme se skvěle vyjímaly. Všichni si tam mysleli, že jsme nějaké tanečnice v důchodu, které si ještě chtějí vrznout, a lepili se na nás ve snaze setřít si z nás pro sebe trochu toho hvězdného třpytu. A my zatím byly jen vysokovlnné, na což se přišlo ve druhém kole při salze...

Momentálně se nacházím ve fázi vnv- d. V překladu se jedná o fázi velmi nízké vlny- dna. Následovala, celkem logicky, po jedné pyšné, nekonečně vzedmuté vlně. Na samém vrcholku gejzíru, někde až pod nebem, jsem se rozhodla, že si vydám druhou knížku. Mé rozhodnutí bylo pevné jak špatně srostlá fraktura nohy a neodkladné jak střevní potíže. A abych si to jó užila, vydala jsem si tuto knížku v množství mnohem větším, než velkém, větším, než je obvyklé u známějších a příčetnějších autorů. Plameny z mé stovky hlav šlehaly neobyčejně jasně a pod velkým tlakem. Vůbec nešlo odolat. Musím říct, že jsem si to hodně užila...

Takže teď tu ležím v komoře, nožky mám ne nahoře, ale dole, protože je strachy nedokážu vykopnout do výšky. Kolem sebe mám takové docela maličké stohy své nové knížky, které se nevešly do nakladatelství ani do skladu distributorům, na sobě své pomyslné věčné pyžamo a trnu. Zatím je o knížku docela zájem, ale co když časem opadne?

Jo, a už jsem říkala, že jsem to vydala na vlastní náklady?