Řídila jsem auto, Freude

10. 08. 2019 14:43:13
Stála jsem s autem v krajním proudu z mnoha na světlech pod vysokým kopcem. Skrz palubní sklo na mě upřeně zírala srnka. Dívala se mi přímo do očí a šklebila se jak zvíře.

Já teda křižovatky celkově nemusím, ale tahle byla mimořádně odporná. Vypadala jak pavouk. Tu vymyslel šílenec, bylo mi okamžitě jasné.

Po několika minutách, během kterých jsem konečně opět shromáždila postupně mizející věci jako například brzdu, spojku a dokonce i volant, což běžně dělám, kdykoli v noci sednu do vozu, jsem opatrně rozechvěla vůz vpřed. Nikde jediná značka, upozornění, co bude následovat, nic. Třeba je tam nějaká propast, napadlo mě, a tam všechna auta prostě napadají.

Rozhodla jsem se, že prostě vyjedu ten kopec, a pak se uvidí. A pojedu támhle za tím seriózně vyhlížejícím Passátem. Tem mě odsud vyvede. Hlavně pryč z tohohle místa prokletého!

Na vrcholu kopce se všechny pruhy slily v jeden. Vzhledem k tomu, že všechna ostatní auta náhle zmizela, jako by se vypařila, byla jsem jediná, koho to zarazilo.

Na jednu stranu stoprocentně odpadl zip. To bylo dobré. Někdo by si třeba i liboval. Ale já si všimla, že proti mně jede obrovský kamion. A vedle něj kombajn! Můj starý známý ze zlých snů, když jsem dělala autoškolu!+

Na poslední chvíli jsem doslova skočila i s vozem na jakési pole, které tu před vteřinou nebylo, ale teď se táhlo podél silnice a nabídlo mi spásu. Nejdřív jsem myslela, že bych mohla jet prostě a jednoduše tím polem, v klidu a bezpečí, ale pak jsem si všimla, že proti mně jede takový ten obří stroj—vazač obilí, nebo co to je, přesně ten, co s cvakáním hodil vlka z „Jen počkej, zajíci“, a dobrovolně jsem zaparkovala v příkopu.

Na zadním sedadle mého vozu se najednou zjevil nějaký chlap. Měl divnou uniformu. Dlouhý chlupatý kabát a k němu rovněž divoce chlupatou beranici, a šklebil se. „Pohraniční stráž,“ představil se. „Víte, jakého dopravního přestupku jste se dopustila?“ zeptal se a mával očkovacím průkazem mého psa, který jsem mu podala místo řidičáku. „Hmm, tady se píše, že jste dobrman. Ťapka, hmm, Ťapka!“ četl důstojně, ale pak ukázal ven z okýnka. „A víte, co nám říká tahle značka?“ ukázal výhrůžně. Náhle mě zalilo strašlivé vedro. Přechod? Infarkt? Tíha na prsou mi nedovolila ani pootočit hlavou.

Muž se ke mně naklonil a vyplazeným jazykem mi horce olízl tvář., a současně mi pootočil hlavu, abych uviděla podivuhodnou značku: vypadala jako obrovské lízátko. Fialovo- modro- žluto- zelená značka s červenou květinkou uprostřed mi fakt nic neříkala.

„Tu značku jsem nikdy neviděla,“ přiznala jsem poctivě.

Najednou se vedle mě seděl můj muž. Měl na klíně tu srnu, co mě prve hypnotizovala. Trochu posměšně žvýkala stéblo. „Tuhletu značku já teda vídám každou chvíli,“ pravil slizce jako ten největší bonzák, a chlap v chlupaté beranici mi ještě jednou olízl obličej.

„To máš za to, žes mě nechtěla odvézt na pivo!“ vysvětlil mi muž, a pak se rozesmál...

Ležela jsem na posteli, za oknem tma, na nočním stolku rozečtený román o životě v pohraničí, na sobě Ťapku, která mě ustaraně olizovala.

„Proč nadáváš tomu ubohému černohnědému zvířeti?“ smál se Honza a tahal ze mě hřející těžkou fenu. „Nejdřív ji voláš, pak ji odháníš...“

Ťapka si přesedla na svůj pelech; žádný přechod, žádný infarkt! Hurá“

Ale jistého odborníka vyhledám, umínila jsem si, než jsem zase usnula...

Autor: Ivana Dianová | sobota 10.8.2019 14:43 | karma článku: 25.58 | přečteno: 721x

Další články blogera

Ivana Dianová

Operace byla náročná, ale přežila jsem

Cítím to jako velkou nespravedlnost, že zrovna já jsem musela prodělat tak zákeřný útok, navíc v době, kdy pomoc byla tak daleko...

23.8.2019 v 0:57 | Karma článku: 24.12 | Přečteno: 732 | Diskuse

Ivana Dianová

To nevymyslíš

"To nevymyslíš! " Honza vypadal zničeně, až jsem se lekla: není mu špatně? "Je mi špatně", zařval, "šíleně! Schválně poslouchej..."

15.8.2019 v 0:07 | Karma článku: 32.20 | Přečteno: 1313 | Diskuse

Ivana Dianová

Srstka, srst

Před několika dny opustily tento svět dvě laskavé, něžné duše. Prakticky pár hodin po sobě. Chtěla bych si myslet, že jsou zase spolu, ale to nikdo neví. Každopádně pro mě jsou spolu nerozlučně spjaty. Navždy s láskou vzpomínáme.

2.8.2019 v 23:42 | Karma článku: 36.35 | Přečteno: 1241 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Operace byla náročná, ale přežila jsem

Cítím to jako velkou nespravedlnost, že zrovna já jsem musela prodělat tak zákeřný útok, navíc v době, kdy pomoc byla tak daleko...

23.8.2019 v 0:57 | Karma článku: 24.12 | Přečteno: 732 | Diskuse

Hana Bordovská

V(d)ěčné téma - NOČNÍK

A už chodí na nočník? Ne PS: tohle není článek pro šikovné maminky šikovných dětí, které je svou pílí a šikovností do dvou let přesvědčily o nepřeberných výhodách vyměšování do nočníku.

22.8.2019 v 21:37 | Karma článku: 7.82 | Přečteno: 292 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Nezapomeňte - půlčík slivovice nebo endiaron s sebou…

„Ahoj, tak už ses vrátil z dovolené u moře? A jak ses tam měl?“ „Babi, z počátku prima, ale pak - ani se neptej... Něco špatného jsem snědl a rozbolelo mě břicho. Někteří na dovolené přiberou a já jsem tam zhubl nejmíň o tři kila."

22.8.2019 v 18:58 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 717 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jaké je mlčení ve tmě?

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Prý... budou jen mlčet. Neřeknou ani slovo! Tak se domluvili. Dopadne to?

22.8.2019 v 5:00 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 277 | Diskuse

Jan Hulik

Medvědi - sedmý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

30.07.2019 Jak každý ví z mytí nádobí, mastnota je ve vodě špatně, skoro vůbec ne rozpustná a když, tak jen ve vodě velmi horké.

21.8.2019 v 10:00 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 278 | Diskuse
Počet článků 497 Celková karma 30.04 Průměrná čtenost 1944

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz