Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ustup mi, já si tam hned vlezu!

19. 03. 2017 8:46:15
Semo tamo se najdou lidé, kteří si vstřícnost a velkorysost vykládají jako slabost. Laskavost a slušnost jako hloupost, rozuměj blbost dotyčného. Čehož je na místě patřičně využít.

Narážím na to docela často, ale ještě jsme si na to nezvykla. A nepřestává mě to vytáčet. Už ve škole jsem nechápala, proč hodný kantor, neschopný tvrdě zamést s provokatérem, je brán jako blbec, se kterým je záhodno si poorat, zatímco záludné češtinářce, ponižující a arogantní, je nutno lézt někam.

Proč protivná a namyšlená spolužačka je bezmála adorovaná jenom proto, že je oháknutá podle poslední módy a hned tak se s někým nebaví, zatímco další, kdykoli připravená pomoci, milá, a tak dále- možno si dosadit libovolnou tzv. dobrou vlastnost, je jenom využívaná.

Často se setkávám s tím, že čím větší dobrák, tím větším volem v očích druhých je. Marně hledám nějaké uznání nebo vděčnost.

Mám - teď už starou- vzdálenou příbuznou, tetu Háňu, která po celý život pomáhala nejrůznějším lidem. Ať už v nemoci, v nějaké nepříznivé životní situaci, ve stáří, různě prostě. Zařizovala, uklízela, ošetřovala, financovala. Kdo ji znal, říkal, že je anděl. Nezištný, obětavý, vždy chápající. Takových lidí moc není.

Jak jsem dospívala a víc poznávala lidi kolem ní, z hrůzou jsem zjišťovala, že ti potřební lidé jí vůbec nejsou vděční! Ani za mák si neváží toho co pro ně dělá, a vlastně ani jí samotné! Snažila jsem se jí to nejdříve zlehka, posléze natvrdo osvětlit, ale nedala se. Chápala je. Vždyť oni...nemocní....bezbranní....nemyslí to tak... Nebuď přece taková!

Jednou mi ukázala přepychovou koženou kabelku. Strašně se jí líbila. Stála tak půl tetiny výplaty, takže mi bylo jasné, že si ji skromná teta nepořídila sama. "To je dárek," šeptala uneseně. "Od Jarky!" Překvapila jsem se. Jarce, staré paní po úraze, teta uklízela, ošetřovala ji, nakupovala....Ač to byla bohatá umělkyně, tak jaksi - zdarma. A tak ona jí přece jenom projevila vděčnost aspoň drahou taškou, napadlo mě spokojeně. Omyl! "Jarce přijede přítelkyně z Vídně, a ona jí chce udělat radost. Poslala mě pro ni do W- Galerie!" vykládala obdivně teta. Nebyla jsem schopná slova.

Také na mě občas naběhnou lidé, co mají sklony plést si pojmy. Co se mé vlastní reakce v těchto případech týče, přiznávám, že mám extrémně dlouhé vedení. Snad nebudu po tetě? Co se asertivity týče, extrémně nenadaná?

V praxi to znamená, že dávám značné množství šancí, a to i tam, kde cítím, že to není na místě. Omlouvám, občas objektivně i neomluvitelné, mám pochopení, a to i pro většinou lidí nepochopitelné věci. Zatratit někoho je snadné. Zoufale se mi nechce někoho posílat někam. Třeba to ještě pochopí? Někdy to vyjde. A někdy to nevyjde. A moje dlouhé vedení najednou dostane zkrat.

Osoba, která mi nevrací půjčky, a přesto jí půjčím znovu, mě nádavkem okrade, kolegyně, jejíž těžký pracovní přehmat nejdřív smlčím, pak se jí snažím zastat, načež ona pro změnu se snaží hodit jej na mě, škemrající známá, kterou u sebe nechám přespat, aby nemusela na hotel, i když se mi to vůbec nehodí, jenom ji požádám, aby do rána aspoň do desíti vypadla, že mi přijde ohlášená vzácná návštěva, a ona se tu válí ještě ve dvanáct...

Kdo je tady vlastně defektní, říkám si. A na mysl se mi neúprosně vkrádá, že ne agresor nebo vyčůranec, ale vlastně jsem to já, kdo je vinen, já, která si za to může sama, a tzv. vyvrcholím.

Zkrat bývá děsivý. Proměním se v býka, který byl až příliš dlouho volem, tudíž si nebere na kopyta rukavice. A tráva sedm let neporoste... Vyjasní se, napětí opadne.

Akorát mě to takhle těžce nebaví.

Ale fakt těžce.

Autor: Ivana Dianová | neděle 19.3.2017 8:46 | karma článku: 39.35 | přečteno: 3004x

Další články blogera

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 397 | Diskuse

Ivana Dianová

Když chcete sex, strašně ho chcete, a ono to nejde

"Miláčku, půjdeš nahoru, viď," nedočkavě mi přejel po zádech a mírně pošťouchl rádoby vzhůru. " Já to dneska neudýchám". Už teď funěl jak ježek.

11.11.2017 v 14:52 | Karma článku: 31.49 | Přečteno: 2160 | Diskuse

Ivana Dianová

Nevolím

Nevolím, nevolila jsem a nikdy volit nehodlám. Jak by řekl můj otec: "A dyť je to furt do blba!" Což je...

17.10.2017 v 21:34 | Karma článku: 30.69 | Přečteno: 1467 | Diskuse

Ivana Dianová

Smrtelně zraněná učitelka

Kdo by si myslel, že v mateřské škole bývá jenom prosluněná pohoda a sladké cvrlikání, šeredně by se spletl...

10.10.2017 v 22:05 | Karma článku: 37.12 | Přečteno: 2315 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 397 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.59 | Přečteno: 717 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 312 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 514 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 502 | Diskuse
Počet článků 448 Celková karma 32.83 Průměrná čtenost 1914

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.