Sexuální maniak a sexuální štvanec aneb Orgasmy aspoň dva
Poprvé jsme byli spolu. Náš první společný víkend! Chtěli jsme se pořádně užít. Děti jsem vypravila na návštěvu k babičce. Vygruntovala byt i sebe. Kadeřnice a tak. Luxusní noční košile. Líbezný sprchový gel. Těšila jsem se. Taky jsem se trochu bála? Nemohu to vyloučit. Ta pauza, kdy jsem po rozvodu s nikým nebyla, byla docela dlouhá. Umím to ještě? Po takové době? Jaké to bude?
Taky si dal záležet. Na růžích, které mi přinesl, na vínu, na sobě jakbysmet: vzrušující lehounký parfém, hladce oholený, panenky pozoruhodně rozzářených očí rozšířené; buďto si něčeho šlehnul nebo už je vzrušený, pomyslela jsem si mírně cynicky, mírně s obavami. Když se ke mně s neuvěřitelně šťastným výrazem blížil, měl pohled jako Majka z Gurunu.
Byla to ta druhá varianta. Vzrušení. Obrovské. Nádherné. Naivně se mi ulevilo Bude to krásné, tušila jsem. První polibek padl přesně v osm hodin, zaznamenala jsem posledními zbytky vědomí budík na stolku. Bylo to krásné a nekonečné...doslova. Po druhém milování, které přišlo vzápětí po prvním, jsem prakticky omdlévala rozkoší, štěstím.....a únavou. V jeho huňaté náruči se mi budu krásně spát až do rána! Blaženě jsem se zavrtávala na hruď až pod bradu svého milého.
V půl jedenácté jsem byla probuzena dalším naléhavým polibkem. Automaticky jsem ho pohladila a chystala se spát dál. To jsem se ale spletla! Jemné, ale neodbytné ruce, pak se přidala ústa na celém těle...Bože, to tak neklidně spí? Napadlo mě stupidně. Ale ne, kdepak spánek! Už jsem se rozloučila se spánkem a smířila se s realitou. Budeme se milovat po třetí! V tu chvíli mi to už nebylo vůbec proti mysli, naopak...Při čtvrtém náruživém sexuálním ataku, ano, ataku(!) jsem už sotva držela víčka nahoře. Pravdou je, že před jejich spadnutím mě chránila obava, co bude dál. Už jsem počítala s tím, že radši dnes nebudu spát: ten člověk zjevně není zdráv!
Byl zdráv jak rybka, bez obav. Na rozdíl ode mne. Po osmém milování už k ránu jsem byla ochraptělá jako bych celou noc fandila Spartě. Z postele jsem vylezla takřka po čtyřech a zdálo se, že tímto stylem půjdu i v pondělí do práce . "Už musíš?" zavrněl rozkošnicky a natáhl ke mně ruku. "Jojo," vytrhla jsem mu svou noční košili a mířila do koupelny. V životě jsem nebyla tak vyčerpaná. Ani po porodu ne. Ani když jsem měla otřes mozku. Ani když jsem tahala cihly do akumulaček po schodech, Nikdy! Já snad umřu...
Jdeme přece na tu procházku, ne?" "No jo, vlastně!" znovu se rozzářil. " Máš ráda sex v přírodě?" "Myslíš třeba na Vyšehradě?" neodolala jsem. Představa, jak mnou mlátí někde o mez nad rotundou, mě okouzlovala. Je pravda, že hlavně její absurditou a nesplnitelností. Tedy domnělou.... Z toho jsem byla vyvedena velmi rychle. "To si nikdo ani nevšimne!" pravil chlácholivě.
Procházka byla krásná, přestože jsme se jenom drželi za ruce. Víceméně, tedy. Nádherný chlap, chytrej vtipnej člověk a všechno to, po čem jsem kdy u muže toužila. Panebože, mám ho pustit dál jenom pro pár probdělých nocí? Tohle zas tak často po světě neběhá...."Tos měl velkej hlad, co," pronesla jsem laškovně. Pobaveně vzhlédl. " Tak měl, ale to já mívám pořád!" Dramaticky se zadíval do křoví nad vyhlídkou. Zhrozila jsem se, až jsem mimovolně zasyčela. "Já to mám rád každej den," pravil nenuceně. Bylo vidět, že to myslí vážně. "Pokaždý osmkrát za sebou?" zašeptala jsem zničeně. (Pouštím dál, bylo mi jasné.) "To ne, dvakrát stačí, přinejhorším," uklidňoval mě...Moc se mu to nepodařio.
Měla jsem toho plnou hlavu ještě v útulné hospůdce před bránou. Nad grilovaným mečounem jsem mohla předstírat, že hledám kosti. Ve skutečnosti jsem ale horečnatě přemýšlela, co dál. Takhle nádherného chlapa nechat jít je zločin. Snad to nějak časem ukočíruju. Jestli ovšem ne, tak celý můj příští život bude jedna velká soulož, to mi bylo bolestně jasné. Při té představě jsem si málem nacpala do pusy i ocasní ploutev.
Nechám se doprovodit dolů na zastávku. A než tam dojdeme, rozhodnu se. Buď se mnou nastoupí do trojky a pojedeme k nám- vstříc dalším orgasmům, nebo si pojede po svých. Uvidíme.
Zastávka se topila v odpoledním slunci a křiku racků. Muž vytáhl z kapsy kousek chleba, co mu zbyl od mečouních hodů. Maniak a ještě hlad, co si bere v hospodě jídlo na cestu, pomyslela jsem si zdrceně. Opodál šmajdala stará opelichaná kachna. "Tak pojď, pojď, hele, co pro tebe mám," krmil opeřenou důchodkyni a něžně na ni žvatlal. Zjihla jsem víc než ona, a to jsem ještě nevěděla, že v druhé kapse má v ubrousku voňavou rybí kůži pro mého psa...
V dálce jsem zahlédla přijíždět trojku. Kachna vděčně polykala chleba. "Tak je to tady," oznámila jsem odhodlaně skoro veselým tónem," jedeme?"
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Ivana Dianová
Utržená ze řetězu
Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!
Ivana Dianová
Kšeft století
Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.
Ivana Dianová
Dvě ženy v jedné posteli
Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Ivana Dianová
Fíkusová paralela
Rostlinou naší rodiny je jednoznačně fíkus. Měli jsme doma skutečného obra, který měl na svém kmeni neobvykle mnoho větviček. Každé z dětí, když přišel ten pravý čas, si jednu ulouplo a dalo do láhve od limonády s vodou.
Ivana Dianová
Neučte mě znát učitelky
Nesnáším "Mekáč", ale moje dcery to mají naopak. Nevím, proč. Takže jim vždy vysvětlím, jaká že to zvěrstva jedí, nevynechám ani mleté kůže a chrupavky. A popíšu mastnotu. Přepálenou! Játra! Slinivka! No a pak jim něco objednám.
Ivana Dianová
Jak mi dcera odehnala partnera
Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak rychlé. Ale ať! Už to nebolí. Zjevně to nebyl ten pravý. A jiného než pravého už nechci!
Ivana Dianová
Právnička nebo houslistka?
Dramatické období, kdy dítě začíná rozvažovat o svém budoucím povolání, je, zdá se, tady. Moje starší dcerka má relativně jasno.
Ivana Dianová
Které z dětí máš nejradši?
Moje starší dcera mi tuhle otázku klade každou chvíli. Vybafne to na mě, když to nejméně čekám. Jestli doufá, že se spletu nebo mě nachytá u nějaké nepřesnosti, těžko říct. Naopak tuším, proč se mě na to ptá.
Ivana Dianová
Nejdůležitější ze všeho je vyčistit si cévy
Nedělám si iluze, že moje cévy jsou křišťálově čisté, prakticky průhledné, a že uplést z nich pružnou pomlázku by byla brnkačka.
Ivana Dianová
Jak jsem zpívala v katolickém kostele svým skoro barytonem koledy
Pro spoustu lidí není podobná aktivita nijak neobvyklá či zarážející. Pro mne to však byla tak ojedinělá a pikantní zkušenost, že jsem se rozhodla ji písemně zpracovat a podělit se o ni.
Ivana Dianová
Krajky. Všude samé krajky
Přehodil mi přes obličej a horní část těla studenou plachtu. Ukázalo se, že má jeden otvor. Tím sáhl dovnitř a ucítila jsem, jak se dotýká mých víček a vzápětí mi na oko nainstaloval nějaký přístroj. Propadla jsem panice.
Ivana Dianová
Předvánoční setkání
Bylo vedro. Seděly jsme zase jednou s mámou u stolku na balkóně s výhledem na celé Nuselské údolí a Pankrác, před sebou poctivé hrnky s kávou, a povídaly jsme si. Letní den jak vyšitý. Brzy budou prázdniny.
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Ivana Dianová
Tři jahodové a jeden prs
Po třídní schůzce chodíme vždycky na zmrzlinu. Já si ji zasloužím, neb jsem vždy umluvená a vyprahlá jak horník, Vivi, která to absolvuje se mnou, za klidnou spoluúčast, Nanda za odměnu. Je to náš rituál.
Ivana Dianová
Dva tátové. A proč by ne?
Vracíme se s dcerkami ze hřiště. Cestou nás dobíhá nádherné dítě, tak dvouleté. Mini culíčky, obrovské černé oči s radostnými jiskřičkami. Maličká mi připomíná Nandu, když byla malá. Okamžitě zjihnu. "Ne! mami, ne!" zaklíná mě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 628
- Celková karma 33,42
- Průměrná čtenost 2040x