Proč zrovna Svědkové Jehovovi?
Občas se u nich někdo se zájmem zastaví, někdy tam vídám hlavně lidi, kteří si chtějí jenom popovídat, o čemkoli, a vědí, že je Svědkové neodbydou, občas si tam na nich někdo vylévá zlost nebo léčí komplexy, neb tuší, že nedostane ránu, jakou by riskoval v případě kohokoli jiného, pouze bude odejit...A tak zatímco u vedlejšího stánku s prošlými čokoládami nejasného původu či s halenkami z umělého vlákna bývá pravidelně tlačenice, Svědkové postávají osamoceně, a jsou předmětem rozpačitých nebo dokonce výsměšných pohledů.
Čas od času se setkávám s absurdními vtipy na tuto náboženskou organizaci, ještě častěji s nejrůznějšími narážkami, popřípadě s urážkami. Vždy se nad tím pozastavuju, nechápu, odkud pramení ta nechuť, někdy dokonce nenávist?
Časté výhrady se týkají typické praktiky, a sice chození dům od domu, jinými slovy navštěvování bližních za účelem seznámení se s biblickými naukami. Vždycky jsem obdivovala obětavost a statečnost Svědků, kteří dokáží zazvonit u zcela neznámých lidí, a to jen pro to, aby je seznámili s Božím záměrem a věcmi s tím souvisejícími. Nepochybuju o tom, že jim neotevírali pouze slušní lidé, stejně tak o tom, že z toho Svědkové neměli žádný jiný prospěch, než dobrý pocit.
Hororová líčení některých lidí, kterak se neodbytní „Jehovisti“ opakovaně vrací do těch samých domácností a sveřepě tlučou do dveří, aniž je možno „ se jich zbavit“, považuju za trapné urban story, a označení „Jehovisti“ pak za nejapné. V posledních letech se ostatně od chození „dům od domu“ upouští, a i kdyby ne- stačí odmítnout návštěvu jedinou slušnou větou, a je po „obtěžování“. V době, kdy po domech chodí zloději, naháněči různých politických stran, podomní obchodníci, různí podvodníci nebo i násilníci, mě představa Svědka v domě naplňuje nadšením, i kdybych proti této křesťanské organizaci měla sebevětší výhrady, což nemám.
Svědek Jehovův je pro mě záruka kvality ve smyslu slušnosti a neagresivity, jako ostatně celá tato křesťanská organizace, mimochodem povolená a uznávaná, nikoli sekta, jak bývá často označována. Tato náboženská organizace nemá historii zatíženou žádnými skandály s pedofilním ani jiným zneužíváním, s upalováním ani s válečnými taženími, necpe se do politiky ani se nevyžívá v hrabání majetku, což považuju za zásadní plus. Výklad Bible a jejích víry má hlavu i patu a je logické a srozumitelné všem, což je také pozitivní fakt.
Pokud srovnám Svědky Jehovovy s ostatními náboženskými organizacemi a církvemi, nevychází mi nijak hůř, spíš naopak. Nabízí se otázka, proč byli během své historie tolik pronásledováni, vysmíváni či pohrdavě označováni nejrůznějšími hanlivými přívlastky a jmény, zatímco před jinými náboženstvími a jejich představiteli lidé ochotně padali na kolena (nebo rovnou na zadek...)? Čím to? Co v tom vězí?
Že by měli pravdu?
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Ivana Dianová
Utržená ze řetězu
Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!
Ivana Dianová
Kšeft století
Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.
Ivana Dianová
Dvě ženy v jedné posteli
Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Ivana Dianová
Fíkusová paralela
Rostlinou naší rodiny je jednoznačně fíkus. Měli jsme doma skutečného obra, který měl na svém kmeni neobvykle mnoho větviček. Každé z dětí, když přišel ten pravý čas, si jednu ulouplo a dalo do láhve od limonády s vodou.
Ivana Dianová
Neučte mě znát učitelky
Nesnáším "Mekáč", ale moje dcery to mají naopak. Nevím, proč. Takže jim vždy vysvětlím, jaká že to zvěrstva jedí, nevynechám ani mleté kůže a chrupavky. A popíšu mastnotu. Přepálenou! Játra! Slinivka! No a pak jim něco objednám.
Ivana Dianová
Jak mi dcera odehnala partnera
Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak rychlé. Ale ať! Už to nebolí. Zjevně to nebyl ten pravý. A jiného než pravého už nechci!
Ivana Dianová
Právnička nebo houslistka?
Dramatické období, kdy dítě začíná rozvažovat o svém budoucím povolání, je, zdá se, tady. Moje starší dcerka má relativně jasno.
Ivana Dianová
Které z dětí máš nejradši?
Moje starší dcera mi tuhle otázku klade každou chvíli. Vybafne to na mě, když to nejméně čekám. Jestli doufá, že se spletu nebo mě nachytá u nějaké nepřesnosti, těžko říct. Naopak tuším, proč se mě na to ptá.
Ivana Dianová
Nejdůležitější ze všeho je vyčistit si cévy
Nedělám si iluze, že moje cévy jsou křišťálově čisté, prakticky průhledné, a že uplést z nich pružnou pomlázku by byla brnkačka.
Ivana Dianová
Jak jsem zpívala v katolickém kostele svým skoro barytonem koledy
Pro spoustu lidí není podobná aktivita nijak neobvyklá či zarážející. Pro mne to však byla tak ojedinělá a pikantní zkušenost, že jsem se rozhodla ji písemně zpracovat a podělit se o ni.
Ivana Dianová
Krajky. Všude samé krajky
Přehodil mi přes obličej a horní část těla studenou plachtu. Ukázalo se, že má jeden otvor. Tím sáhl dovnitř a ucítila jsem, jak se dotýká mých víček a vzápětí mi na oko nainstaloval nějaký přístroj. Propadla jsem panice.
Ivana Dianová
Předvánoční setkání
Bylo vedro. Seděly jsme zase jednou s mámou u stolku na balkóně s výhledem na celé Nuselské údolí a Pankrác, před sebou poctivé hrnky s kávou, a povídaly jsme si. Letní den jak vyšitý. Brzy budou prázdniny.
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Ivana Dianová
Tři jahodové a jeden prs
Po třídní schůzce chodíme vždycky na zmrzlinu. Já si ji zasloužím, neb jsem vždy umluvená a vyprahlá jak horník, Vivi, která to absolvuje se mnou, za klidnou spoluúčast, Nanda za odměnu. Je to náš rituál.
Ivana Dianová
Dva tátové. A proč by ne?
Vracíme se s dcerkami ze hřiště. Cestou nás dobíhá nádherné dítě, tak dvouleté. Mini culíčky, obrovské černé oči s radostnými jiskřičkami. Maličká mi připomíná Nandu, když byla malá. Okamžitě zjihnu. "Ne! mami, ne!" zaklíná mě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 628
- Celková karma 33,42
- Průměrná čtenost 2040x