U nás se neřve, u nás se mlčí.

významně?

U nás řvu já.

Jsem lev a tygr.

Manžel beran.

Žeru ho, ale nesežeru :)))))

P.S.: řvu jen když mi něco nejde a to ještě řvu sama na sebe :))))

i ty jedna

Nejsem asistencni typ, myslim, že to všichni moji muži, které jsem kdy pojala do svazku manželského, brzy pochopili. Karma

to zní tajemně...všichni moji muži

Já tedy neřvu, naopak, jsem mlčenlivý, tedy nemluvný, při takových akcích. Žeru to do sebe, zdravější je ale to řvaní

Jak pro koho, Horste, pro mě teda nee

Myslím, že nejvíc se muž vyčerpá, než se rozhodne k činu... a pak už jen řve

že se z toho nevykroutil ...

jo

Lvice potřebuje řvoucího lva. Co byste dělala s beránkem. Toho byste sežrala (neurážejte se, omlouvám se, lepší to popsat neumím), než byste došli na radnici.

Já jsem taková mírná ovečka

Manžel řve, protože tapetování byl určitě váš nápad a jemu se do toho nechtělo. Tak to v životě chodí, žena se pro něco nadchne a muž to udělá. Ze začátku u toho zuří, protože to nedělá každý den, tak to musí dostat do krve, ale jak se začne dařit adrenalinu ubývá a nakonec, spokojen se svoji prací uzná, že to byla nutnost a vyrazí se za kamarády odreagovat.

Žena si prohlíží vykonané dílo a v hlavě již promítá další plán, protože k těmto tapetám zaručeně nesedí ta původní dlažba. Muž spokojeně klábosí s přáteli, protože ještě neví......

A tak dlažba by seděla, ale je fakt, že by to chtělo ještě...

Nejlepší je někam zdrhnou a pak po dokončení - hodně chválit.

Když já musím pohlídat, aby se od mé vize neodchýlil ni o fous

Ale vytapetováno je jistě krásně, příště rovnou odejdi a pak po návratu chval, to dělá všem moc dobře.

Jste mě předběhla.

Och, jak to znám

ale, taky