Nektere ani nechteji byt babickou oslovovany. Ivanko

Jo, dneska jsou všechny dámy. To už je nemůžete v nemocnici oslovovat jako dřív "matko" nebo "babičko"! Ale to jste byl také trpící pacient. Dnes jste podle zákona jen klient. Nevím, zda jsme si polepšili!

Jo, milá, zlatá! Babičky nejsou a nebudou! Dnes je pro ženu kariéra důležitější než dítě a tak ženy rodí ve vyšším věku. A to málokterá babička do té doby vydrží.

A ohledně Vašeho zadku? Myslím, že jste to zbytečně vzala za špatný konec! Zcela určitě Vaše babička myslela na to, že při širší pánvi budete snáze rodit. Ty ženy myslely jinak než my.

Každopádně jsem ho zdědila právě po ní

Z dobrého postřehu dobrý blog! Neboť máš pravdu. Když si vzpomenu na svou babičku v mém věku... Byla čupr, ale džíny by na sebe nevzala (už byly!!!!) , nosila drdůlek a vůbec by ji nenapadlo obarvit si vlasy... Kdyby mě teď viděla s mou zrzavou kebulí, asi by ji kleplo. Neboť jsme měli na chatě sousedku, která byla v padesáti barvená zrzka a babička z toho usoudila, že bude asi šlápota... Musím ale hlasovat pro současné babičky, i když se retrobabičkovská romantika vytratila...

No jo, i namalované byly šlápoty! Víš co, já asi taky nebudu mít ten šusťák, i když o holi jsem už párkrát chodila, naposledy o víkendu a mělo to dost do sebe- dokázala jsem vstát navzdory ischiasu

Ivko, jsem ráda, že se tvůj blog týká už i mne. Dokonce dvojnásobně

Tak tys přesně ta čupr ženská

Jo, moje teta (letos bude mít 83 let) se Vašemu popisu babičky vzpírá zuby nehty... Když jsem ji viděl naposledy tak na sobě měla bílé upnuté rifle, které na sebe údajně oblékala ještě trochu vlhké, aby se pak "stáhly" a tvrdila, že každý den u televize šlape půl hodiny na rotopedu...

to je přesně ono!

Babičky jsou nejvíc, hezký blog kamarádko

Viď! Díky moc, Davide!

Vždycky mé oko potěší, když vidím šátek uvázaný "na babku". To bylo podle jedné z mých babiček zimní provedení, letní trochu připomínalo vázání pirátské. Druhá babička se snad do 75 barvila a moje kamarádky ji považovaly za mladší, i když byla ve skutečnosti o dva roky starší. A šátek nosila jen v zimě místo čepice.

S těmi moderními babičkami si nemůžu nevzpomenout na výrok jednoho pana doktora, že dnešní babičky bruslí s vnoučaty a lámou si ruce.

To je obdivuju, já bych se zlomila celá

Je jich méně, ale jsou. A dědečky nesháníš?

Ale jo, ale viš, co mě napadá? Že si vůbec na dědečky od těch všech bábinek nevzpomínám? Všechno to byly vdovy nebo staré panny! Divné, co?

Moc pěkné.

Já jsem měla přesně takovou prababičku. Často na ni vzpomínám. A ten šátek k ní patřil jako k rytíři brnění. I ta zástěra. Zavazovací za krkem a vzadu na bederní páteři. A když jsme si spolu sedly na otoman, položila jsem jí do klína na tu zástěru hlavu, babička mě hladila po vlasech a vyprávěla mi příběhy ze svého dětství. Narodila se roku 1893, takže ty příběhy byly pro mě neskutečné. Dnes asi na děti působí neskutečně vyprávění, že jsme si ohřívali jídlo na sporáku a ne v mikrovlnce.

To byla generace mých prarodičů...

Nepamatuji si ani tak babičky s drdůlkem, ale stařénky ( byť nestaré ) v sukňách a fěrtochu. Byly dva druhy - herdek babky, kerým jely huby jak šlajfířom, co dokázaly zkrotit vnůčata aj tych "svojích starých". A pak ty, které by nám i Božena Němcová záviděla. Na jednu takovou nedokáži zapomenout a mám slzy v očích, když na ni vzpomenu. Nahradila mně obě dvě moje vlastní, které odešly do nebe dřív, než jsem se narodila.

Děkuji za vzpomínání, Ivanko.

Ráda, taky děkuju!