- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
"Mužje sloup stanu, žena jeho plachtou a děti jsou provázky, kteréstavbu spojují" » Arabské přísloví.
Při čtení takových článků si uvědomím ještě více jak skvělé rodiče mám. Jsou spolu 45 let.
No, já jsem kdysi trochu studoval biologii a čím dál víc jsem přesvědčen, že určité vzorce lidského chování člověk podědil po svých předchůdcích a řídí se jimi více, než by byl ochoten připustit. Tohle je typický příklad. Patnáctiletá dcera už není kojenec, který vyžadoval nepřetržitou péči, jde v podstatě o dospělou ženu, schopnou mít vlastní děti. A matka to tak asi bere, třebaže nevědomky. Pro ní je v daný okamžik důležitější partner, se kterým může mít další děti a který se o ně postará. Předchozí dítě je už nepodstatné, v přírodě by bylo od matky odehnáno, případně by jej nový alfasamec dokonce zlikvidoval, protože je překážkou šířená jeho vlastních genů.
Jinými slovy, nijak mě to nepřekvapuje, stává se to zcela běžně. Tím to ovšem nijak neobhajuji, jen konstatuji zjevnou pravdu.
V práci jsem se s několika takpvými rodiči a většinou jsou to matky, setkala. Je to často směs pocitů. Závislost na partnerovi, obavy žít bez partnera, finanční obavy, strach ze samoty. Jejich pocity chápu, ale nechápu, že tyto pocity převládnou nad mateřskou láskou, nad instinkty, mateřskými pudy...
A víte, že jsem si to říkala, už když jsem ten článek psala?
Ivanko, to jsou MATKY a ne MAMINKY
Co k tomu dodat. Hrozné, zejména ty matky, které si ani takové pojmenování nezaslouží.
Smutné čtení, ale jak já říkám - na každou svini se vaří voda. Vy jste pak ještě opomnela napsat, že tyhle příběhy mají pokračování. A to tehdy, když matka/otec onemocní, zestarnou a pak si vzpomenou, že měli děti. A požadují pomoc.
Dost drsný, bohužel. Ale takový věci se dějí.
Vám Ivo .
Dějí, právě se mi ozvaly dvě paní, které se z toho nevyhrabaly dodnes...