Pokud by se ta delfín chovala nejapně, asi bych ji na tom hřišti jmenovala mlokem, okounem, velrybou atd. Ať se z toho matinka třeba pokálí.

Ten příběh je asi literární smyšlenka, ale stejně jsem na tom hřišti objevila jenom jednu otravu - Delphin. Tak na chůvu to snad není. Jinak, všechny děti jsou někdy ( většinou) na zabití. Já žádné nemám, takže jsem v tomto opravdu objektivní - pouze mě rozesměje, když si rodiče myslí, že to jejich je opravdu zlatíčko a ostatní rozmazlené fracky. Zatnout zuby, dříve nebo později vyrostou. Dnešní děcka jsou sociálně pozadu , protože jsou dlouho s matkami a pouze s ni, často nemají ani sourozence. Nemůžou jen tak na "dvůr" jako my ( již není tak bezpečno - auta atd), nejsou šouplí do jeslí, často ani do školky nechodí na plný úvazek. Nemají zkušenost z kolektivu seberovných, kde si svoji pozici musí najít sami a také se naučit být tolerantní vůči mladším, nebo slabším. Dospělý dítěti přirozeně ustupuje, dovede si věci racionalizovat a nad hodně věcí se povznést. Ale jak chcete bojovat s dvouletým prckem, že jo.

Co to znamená dítěti přirozeně ustupovat? Já bych takového zmetka jako delfína mučila psycycky. Protože kdybych to na tom hřišti ztřískala, tak bych si musela nést následky. Ale psychické týrání je beztrestné.

Koukám, že lidi se fakt nemění . Povím Vám taky jednu historku. Paní s holčičkou jako je ta Vaše by odpovídala,  všechny děti otravovala a brala jim hračky a žebrala sladkosti, její mamča, na první pohled honorace předstírala, že čte knihu, ale bedlivě sledovala jak se kdo k její malé chová. Já ji hned jak se přicourala k nám poučil, že když něco chce tak si musí říct a nabídl jí bonbón, bleskově ho čapla a dala do pusy. Byl mentolový a ty děti moc nemusí a tak ho vyflusla se slovním doprovodem tfůůůůj. Její matka se vymrštila z lavičky a začala mě je..t co si to dovoluji, dávat její princezně bonbóny. A ještě k tomu hnusné. Poradil jsem ji, aby si našla jinou oběť, že s ní jinak budu brzy hotovej. Ona namísto toho začala pištět, že jsem jistě úchyl, když dávám cizím dětem bonbóny a že by se vůbec nedivila, kdyby byly otrávené. Asi si to dokážete představit.. Jenže, já chodil s dětma na hřiště už nějaký ten pátek a vzájemně jsme se tam znali. Takže se mě okolní maminky okamžitě zastaly a vznikla slovní potyčka. Přišel ke mně můj malej a koukal na to s otevřenou pusou. Když ta osoba nad místníma maminkama začínala mít hlasitostní převahu, dostal jsem nápad. Malej byl ve věku, že ať jsme mu řekli co jsme mu řekli, okamžitě přišlo to jeho a proooč? A tak jsem mu potichu řekl, že ta paní strašně smrdí. No a dál to vypadalo asi takto: Malej se začal nahlas ptát: tatínku a proč ta paní smrdí? Já věděl, že když mu neodpovím bude se ptát znovu a tak jsem dělal, že jsem neslyšel. Malej opakoval otázku ještě několikrát a k němu se přidaly ostatní děti jako by snad tušili co dělají. Madam čapla dcerunku a za už skutečně řevu dětí proč smrdí kvapně opoustila hřiště.

Pak jsme se teprve my dospělí začali chechtat taky

Pavle, tak to je zážitek! Z toho už by byl samostatný, krásný blog...I tak jsem se náramně pobavila

Tááák to je síla, Ivano, jste fakt dobrá. To bych asi v klidu nedala. Anebo bych džusík nabídla s líbezným úsměvem :"dej si holčičko, Nanynka je venku poprvé po salmonelóze". Co se odstrčení batolete týče, nabídla bych se dotyčné mamince jako svědek. Držte se!

Já klidná moc nebyla... Díky za návštěvu

Tak to by, Ivano, chtělo nervovou soustavu z ocele.

Viď...Už mám v sobě Tvou Transfuzi!

Já se hlásím. Do půl hodiny by tam bylo prázdno a Nanda by znala něco sprostých popěvků.

Nanda má dospělého bratra a mne, spíš byste se ještě přiučila...

Ano, na hřiště pouze potmě, za mrazu a když už není zbytí, tak musí alespoň pršet.

Ano. Přistihla jsem se, že se pokouším toto praktikovat ve velkém. Jinak má to chápat, že je to běžné i na jiných hřištích?

Co chuvak, to by stacilo? Ale to vis, jak jsou na place delfini, tak se hned drezura prodrazi....

Klidně...Hlavně nesmíš nikoho sejmout

Volna výchova no. Z delfíny bude osobnost. Matka by zasloužila na zadek.

Tak ona ji její dcerka okopává dostatečně, což o to...

Oné matky je mi líto, jak si zaseje, tak si i sklidí. Vy autorko buďte v klidu, chůvu nehledejte. Sama si poradíte a jak praví japonské slovo - Nankurunajsa...nakonec všechno dobře dopadne.

Mně jí líto není. Navíc podobný případ vidím ve své blízkosti (v rodině).