Volba

15. 08. 2017 0:01:37
Přilezla jsem k ní po čtyřech, k posledku už jsem se spíše jen plazila, vyčerpaná až k bolesti, strašlivé bolesti. Moje poslední naděje při už jenom zbytečku víry. Buď mi pomůže, a nebo chci... A nebo už nechci, věděla jsem.

Stará vědma měla v ruce malou krabičku. Ani ji neskrývala, ale ani nevztáhla ruku směrem ke mně, aby mi to ulehčila. Neulehčila mi nic. Naopak- přestože musela vidět, jak hrozně mi je, počkala, až se k ní z posledních sil doplazím, a pak mě tiše vybídla: vyprávěj...

Složila jsem se do trávy k jejím nohám, a s očima vnořenýma do těch jejích, stařecky vybledlých, ale nevýslovně moudrých a laskavých, jsem začala vyprávět. Chvíli slovy, pak vzdechy, nakonec tichým vyčerpaným pláčem. Můj les shořel na troud a já se v něm bojím. Snad jsem na chvíli usnula. Nevím. Probral mě chlad, který mě roztřásal jako zimnice. Zdálo se mi, že se nějak zvláštně setmělo. Vzhlédla jsem: je tu se mnou ještě? Nebo jsem tu cestu snad podnikla zbytečně?

Byla tam. Seděla na stejném místě a zdálo se, že ve zcela stejné pozici. A dívala se na mě. "Jestli ji chceš, je tvoje," ukázala očima na svou krabičku či dózu, nebo jak to nazvat. Podala mi ji. "Je v ní lék na tvou nemoc. Když jej budeš poctivě užívat, zbaví tě bolestí, strachu i té ničivé únavy. Nebudeš se ničím trápit...' Dychtivě jsem natáhla dlaň. " Počkej," stáhla ruku s lékem zpět, "ještě jsem nedomluvila! Jde o to, že sice neucítíš bolest ani strach, ale ani radost, nebudeš vyčerpaná, ale ani nebudeš vnímat zdravou únavu z dobře vykonané práce, tak příjemnou a plnou uspokojení. Ani strach, ale ani rozkoš. Rozumíš? Můj lék ti vezme všechno. Ale budeš moci žít. Žít jinak, než jsi byla zvyklá doposud, ale žít. Spousty lidí tak žije, to mi věř," trochu útrpně se usmála.

Naslouchala jsem jejímu tichému, trochu drsnému šeptání jako biblický Job na hnoji. Prakticky smířená s tím že můj život končí. A ejhle! Naděje! Po tváři mi stekla slza, pak druhá, další a ještě další. Na okamžik jsem schovala svůj mokrý obličej do dlaní.

"Chci tvůj lék, prosím tě," pronesla jsem prosebně a odhodlaně setřela slzy. Byly to poslední slzy.

Lék staré vědmy mi velice ulevil. Zase jsem začala normálně spát, jíst, chodit, opět po dlouhé době jsem začala chodit do zaměstnání, které jsem byla schopna vykonávat. Všichni se mohli přesvědčit, že jsem zdravá a upřímně mi blahopřáli. Lék jsem užívala dál, vděčná za vše, co mi dal, aniž bych brala na vědomí, co vše mi naopak vzal.

Brzy na to mi krátce po sobě zemřeli oba rodiče. Věc, o které jsem byla vždy přesvědčená, že mi zlomí srdce, proběhla jako ve snu. Někde kolem mě kroužila bolest, ale lék ji ke mně nepustil. Sourozenci, kteří se o své staré rodiče pramálo zajímali, natož snad starali, vyhlíželi, jako by chtěli naskákat do hrobu, blízcí zhroucení. Já jediná jsem neplakala. Jako bych ani neměla slzy.

Opustily mě veškeré fobie, a že jsem jich měla! Život se mi nabízel na odřeném, nevýrazném podnose, a já flegmaticky, bez jiskřičky jakéhokoli výraznějšího pocitu konzumovala. Dělají to i jiní, co bych nemohla já...

Muž, který mě dříve dokázal během jediného večera provést rájem, zatímco jsem se vzrušením a touhou přímo vznášela, polekaně předkládal stále nové a nové mapy, které mě měly zvábit ke společnému cestování exotickými krajinami, zatímco jsem vlažně přihlížela.

S kamarádkou, se kterou jsem se dokázala celou noc smát tak, že jsem se prochechtala až k astmatickému záchvatu, jsem pohodila občas pár slov. Se svým novým úsměvem, který vypadal celkem dobře, pouze ho nevyvolaly city, anóbrž slušnost.

Lék v krabičce neubýval. Stále plnil svou úlohu. Život plynul a nebolel, a já jsem plula s ním.

Jednoho večera jsem se zadívala do zrcadla. Na sebe, po dlouhé době, tak jako většina jiných věcí i moje podoba mi byla fuk. Zadívala jsem se pořádně a stejně tak intenzivně jsem se lekla. Skoro jsem se nepoznala! Hlavně ty oči!

Byly to teda docela pěkné oči, to zase ano. Možná krásnější teď, bez těch mých věčných tmavých kruhů, bez vrásek, možná i jasnější. Jenom...Měla jsem pocit, že se dívám na neživou tvář. Ani kolem úst nebyly vrásky, takže ta tvář, jako moje tvář, já, jsem vypadal mladší. Úhlednější!

Jenže ty vrásky byly taky od smíchu! A ty kruhy někdy ne z bolesti, ale z únavy po promilované noci! Nebo z nočního hltání nové knížky!

To všechno bylo pryč. Nenávratně pryč! Byla jsem ohlazená jak oblázek v řece, žádné hrany, žádné prohlubeniny, nic.Nenávratně.

Nenávratně?

"Nenávratně?" ptala jsem se naléhavě staré vědmy, kterou jsem našla na obvyklém místě.

"Návratně," opáčila trochu cynicky, a současně s jakousi něhou. A soucitem. "Vrať mi můj lék, a vrátí se ti tvůj předchozí život. Vrátí se ti tvá nemoc a do nejdelší smrti tě už neopustí, Někdy bude hodně zlá, někdy trochu mírnější, ale navždy bude s tebou. Přivítej zpátky strach, bolest, vyčerpání, slzy. Zoufalství. Bude to tvůj život. Občas zakusíš rozkoš, zasměješ se zplna hrdla, a pocítíš dychtivost a dravou chuť žít. Budeš vnímat se stejnou intenzitou, jako před mou léčbou, tak, jak to odpovídá tvé povaze. V tvých očích se opět bude zračit tvoje duše. Budou jiskřit i se zalévat slzami..."

Stejně jako tehdy jsem si přitiskla dlaně na skráně a zavřela oči. Rozuměla jsem tomu. A rozuměla jsem i stařeniným závěrečným slovům. "Možná to nevydržíš..."Ten pocit jsem si přese všechno dobře pamatovala. Možná to nevydržím...

Pomalu jsem vzhlédla a s upřeným pohledem do jejích očí jsem položila kouzelnou krabičku vědmě do klína.

Autor: Ivana Dianová | úterý 15.8.2017 0:01 | karma článku: 35.24 | přečteno: 1375x

Další články blogera

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 9268 | Diskuse

Ivana Dianová

Utržená ze řetězu

Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!

25.3.2024 v 20:38 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 693 | Diskuse

Ivana Dianová

Kšeft století

Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.

21.3.2024 v 14:46 | Karma článku: 28.86 | Přečteno: 745 | Diskuse

Ivana Dianová

Dvě ženy v jedné posteli

Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.

15.3.2024 v 0:14 | Karma článku: 31.76 | Přečteno: 1221 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 366 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 29.00 | Přečteno: 463 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 188 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 9268 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 627 Celková karma 32.98 Průměrná čtenost 2033

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knih "30% pro život" a  "Dokonalá rozkoš", ...a také Danajka.  Psát mi můžete na ohlasynablogdanajka@seznam.cz             Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...