Maminka čůrá do vany
Já nesnáším, ale skutečně absolutně nesnáším kombinaci dětí a MHD. Trpěla jsem, když jsem měla malého syna, trpím, když jezdím nyní s malou dcerou, ale to není nic proti tomu, jak šílím, když někam musím čímkoli hromadným dopravit třídu malých dětí.
Kdyby bylo po mém, jezdili (rozuměj chodili) bychom jenom tam, kam se lze dostat pěšky, bez potenciálního nebezpečí úrazu a celkově nepříjemných pocitů. Ještě upřesním, že mám v práci kolegu rodu mužského, proto ta měkká i.
Mám extrémně vyvinutou představivost, a to bohužel i v ohledu možných- v mém pojetí vysoce pravděpodobných katastrof: někdo mi strčí dítě pod kola, porazí je, pedofil nikdy nespí, atd. Nespím před i po plánované akci a nic s tím nenadělám.
Vadí mi ale i hlody, které při těchto příležitostech ze všech dětí padají. Syn býval naprosto otřesný. Jak se stroj dal do pohybu, sedlo to na něj a spustil. Proinformoval veškeré osazenstvo vagónu tak, že jsem mívala chuť proskočit okýnkem na vozovku či do tunelu. A nedal se zarazit.
Dcera to má taky, ale na rozdíl od intimit naší rodiny, což byla specialita syna, žbleboce svoje postřehy ohledně spolucestujících. Velmi zřetelně a velmi nemilosrdně. Nejradši bych ji zalepila ústa náplastí hned na refýži, ale zatím jsem se k tomu neodhodlala, je mi jí líto. Nicméně do budoucna se tohoto opatření nezříkám, pokud by to s věkem nemělo ustat.
Když jedu se školkou, je to v něčem lepší a v něčem horší. Lepší je to v tom, že je jasné, že zjevně nemůžou být všechny ty děti moje, horší v tom, že osmadvaceti parchantíkům tu tlamku nezacpu. Nahnaly jsme s kolegyní děti k výtahu do metra na Muzeu. Na dvakrát. Já jela s klukama, jak je mým osudem, ale zase nás bylo méně, tudíž k nám do kabiny neprozřetelně přistoupil pán v nejlepších letech. Byl neobyčejně bodrý a vtipný, ale to moji chlapečci taky. "Moje maminka čůrá do vany!" hrdě pronesl Fanoušek. Hned mi v mysli vytanula jeho maminka, nádherná ženská, velice ušlechtilého vystupování. Civěli jsme na sebe s chlapem přes houf nevinných hlaviček, neschopni jiné myšlenky, a poškubávali koutky úst. Teď nesmíme vybouchnout, věděli jsme oba. "To je toho," nedal se zahanbit Martin, "naše tam umí i kakat!"
"Guuustýýýýýýý!" protáhl obdivně čtyřletý Aljoša a freneticky zatleskal.
Bodrého muže tato hláška úplně odbourala, smál se jak šús a škytal ještě na Můstku, vecpal se totiž do našeho vagónu, asi aby nic nepropásl. "To je nějakej cvok," pronesla znechuceně kolegyně, která se k nám opět připojila. Pokývala jsem souhlasně hlavou a varovala jsem se pohlédnout tím směrem. Už takhle si nás fotili turisti, zejména Japonci...
Chlap se asi poměl,ale co to bylo proti mně, když jsem odpoledne odevzdávala chlapce jejich maminkám!
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Ivana Dianová
Utržená ze řetězu
Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!
Ivana Dianová
Kšeft století
Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.
Ivana Dianová
Dvě ženy v jedné posteli
Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Ivana Dianová
Fíkusová paralela
Rostlinou naší rodiny je jednoznačně fíkus. Měli jsme doma skutečného obra, který měl na svém kmeni neobvykle mnoho větviček. Každé z dětí, když přišel ten pravý čas, si jednu ulouplo a dalo do láhve od limonády s vodou.
Ivana Dianová
Neučte mě znát učitelky
Nesnáším "Mekáč", ale moje dcery to mají naopak. Nevím, proč. Takže jim vždy vysvětlím, jaká že to zvěrstva jedí, nevynechám ani mleté kůže a chrupavky. A popíšu mastnotu. Přepálenou! Játra! Slinivka! No a pak jim něco objednám.
Ivana Dianová
Jak mi dcera odehnala partnera
Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak rychlé. Ale ať! Už to nebolí. Zjevně to nebyl ten pravý. A jiného než pravého už nechci!
Ivana Dianová
Právnička nebo houslistka?
Dramatické období, kdy dítě začíná rozvažovat o svém budoucím povolání, je, zdá se, tady. Moje starší dcerka má relativně jasno.
Ivana Dianová
Které z dětí máš nejradši?
Moje starší dcera mi tuhle otázku klade každou chvíli. Vybafne to na mě, když to nejméně čekám. Jestli doufá, že se spletu nebo mě nachytá u nějaké nepřesnosti, těžko říct. Naopak tuším, proč se mě na to ptá.
Ivana Dianová
Nejdůležitější ze všeho je vyčistit si cévy
Nedělám si iluze, že moje cévy jsou křišťálově čisté, prakticky průhledné, a že uplést z nich pružnou pomlázku by byla brnkačka.
Ivana Dianová
Jak jsem zpívala v katolickém kostele svým skoro barytonem koledy
Pro spoustu lidí není podobná aktivita nijak neobvyklá či zarážející. Pro mne to však byla tak ojedinělá a pikantní zkušenost, že jsem se rozhodla ji písemně zpracovat a podělit se o ni.
Ivana Dianová
Krajky. Všude samé krajky
Přehodil mi přes obličej a horní část těla studenou plachtu. Ukázalo se, že má jeden otvor. Tím sáhl dovnitř a ucítila jsem, jak se dotýká mých víček a vzápětí mi na oko nainstaloval nějaký přístroj. Propadla jsem panice.
Ivana Dianová
Předvánoční setkání
Bylo vedro. Seděly jsme zase jednou s mámou u stolku na balkóně s výhledem na celé Nuselské údolí a Pankrác, před sebou poctivé hrnky s kávou, a povídaly jsme si. Letní den jak vyšitý. Brzy budou prázdniny.
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Ivana Dianová
Tři jahodové a jeden prs
Po třídní schůzce chodíme vždycky na zmrzlinu. Já si ji zasloužím, neb jsem vždy umluvená a vyprahlá jak horník, Vivi, která to absolvuje se mnou, za klidnou spoluúčast, Nanda za odměnu. Je to náš rituál.
Ivana Dianová
Dva tátové. A proč by ne?
Vracíme se s dcerkami ze hřiště. Cestou nás dobíhá nádherné dítě, tak dvouleté. Mini culíčky, obrovské černé oči s radostnými jiskřičkami. Maličká mi připomíná Nandu, když byla malá. Okamžitě zjihnu. "Ne! mami, ne!" zaklíná mě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 628
- Celková karma 33,42
- Průměrná čtenost 2040x