Moje jediná a naprosto úžasná dcera spí s černouškem

Už přes rok! V žádném případě nejsem rasistka, to ani omylem, ale přiznám se, že mě to tehdy dost zaskočilo…

Přitom k tomu došlo tak jednoduše a půvabně- bylo to vysloveně osudové setkání. Byli jsme tenkrát celá rodina v IKEE, sháněli jsme skříň, také jsme plánovali dceři koupit nové lože. Ta ale o nabízené postele nejevila nejmenší zájem. Jako uhranutá hleděla na opačný konec oddělení. Pak se rozběhla k drátěnému koši v rohu a okouzleně zůstala stát. Naproti ní stáli blond chlapec v bílém triku, nějaký Asiat, snad Vietnamec, těžko říct, a konečně ON.

A ona si okamžitě vybrala – JEHO! A už přes rok s ním spí v postýlce s nebesy, kterou jsme tam tehdy koupili! Bez něj neusne! Je to zvláštní, trochu komický pohled na tu tmavě hnědou tvář s kudrnatými vlasy, jakoby z chundelaté vlny, ke které se ve spánku blaženě tiskne naše tříletá dcerka!

Nedávno mi ho Nanda vnutila na spaní. Nebylo to vůbec špatné; měkoučké tělíčko s vyšitým obličejem, stále to samé pyžamko se zeleným proužkem jako tehdy, když ještě stával v košíku na polštářích, hebké vlásky a voňavé ručičky z nějaké jemné látky… Vyspala jsem se s ním, jak už dlouho ne!

Vřele doporučuji, včetně mého přesvědčení: člověk by neměl mít předsudky!