31. května 2022
Máte (na) zubaře?
"Zubaři dejte poslední peníze", říkávala prý moje babička, kterou jsem prakticky nepoznala, a po ní to říkala i moje maminka. Vzhledem k tomu, že obě měly až do vysokého věku skvělé zuby a já jsem po nich, vždy jsem se tomu smála.
Pořád mám ještě slušně se chovající i vypadající chrup, ale smích mě nějak přechází.
Můj šikovný a laskavý dentista ukončil spolupráci s veškerými pojišťovnami, co jich u nás je. Co to znamená? Že si úplně všechno, všecičko, hradí pacient sám. Jak již jsem uvedla, já i přes pokročilý věk chodím 2x ročně většinou jenom cenit zuby při preventivní prohlídce, stejně tak moje dcery. Syn nemá zuby po mně, anóbrž po svém otci, a nejenom proto cení častěji a nákladněji.
I kdyby se nedělo nic jiného, než doposud, svou situaci vidím tmavě šedě. Zjistila jsem z důvěryhodných zdrojů, že můj lékař ani zdaleka není jediným zubařem, který pojišťovnám navždy zamával. S obavami prohlížím dětská kusadla v rodině, zda se nám nerýsují rovnátka. Jen s nechutí a v omezené míře dopřávám dětem sladkosti. Jako argument uvádím ceny bílých plomb: myslíte, že vaše matka krade?
Nemohu nesrovnávat s mým dětstvím- Dvakrát ročně nás, rozuměj celou třídu, paní učitelka dohnala na kontrolu ke školnímu zubaři, což byl tehdy rozložitý dům, kterému se říkalo U Kostečků. Slabší kusy tam pravidelně kolabovaly, mně se dodnes lehce chvějí údy, když jdu okolo. Kdo tehdy z nějakého důvodu absentoval, musel se dostavit s rodiči v náhradním termínu, čímž chci říct, že absolutně nebylo lze se tomu vyhnout.
Nedávno jsem si všimla zubů holčičky naší sousedky, mladší než moje holky. Vyžraná čtyřka nahoře mě šokovala. "Nemáme zubaře. Nikde neberou, leda za hotový." Konstatovala suše. "Jak to teda děláte?" nechápala jsem. Dozvěděla jsem se, že bolest řeší na pohotovosti- vytrhnutím. S tímhle zubem taky půjdou do nemocnice. Starší dcerka prý už takhle byla, když jí rostl nový zub a nešel vytrhnout svépomocí...
Touhle cestou, doufejme, nikdy nepůjdu. Víte co, babička, máma, poslední peníze...
Snad budou ty poslední peníze mému zubaři stačit!
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Ivana Dianová
Utržená ze řetězu
Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!
Ivana Dianová
Kšeft století
Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.
Ivana Dianová
Dvě ženy v jedné posteli
Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Ivana Dianová
Fíkusová paralela
Rostlinou naší rodiny je jednoznačně fíkus. Měli jsme doma skutečného obra, který měl na svém kmeni neobvykle mnoho větviček. Každé z dětí, když přišel ten pravý čas, si jednu ulouplo a dalo do láhve od limonády s vodou.
Ivana Dianová
Neučte mě znát učitelky
Nesnáším "Mekáč", ale moje dcery to mají naopak. Nevím, proč. Takže jim vždy vysvětlím, jaká že to zvěrstva jedí, nevynechám ani mleté kůže a chrupavky. A popíšu mastnotu. Přepálenou! Játra! Slinivka! No a pak jim něco objednám.
Ivana Dianová
Jak mi dcera odehnala partnera
Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak rychlé. Ale ať! Už to nebolí. Zjevně to nebyl ten pravý. A jiného než pravého už nechci!
Ivana Dianová
Právnička nebo houslistka?
Dramatické období, kdy dítě začíná rozvažovat o svém budoucím povolání, je, zdá se, tady. Moje starší dcerka má relativně jasno.
Ivana Dianová
Které z dětí máš nejradši?
Moje starší dcera mi tuhle otázku klade každou chvíli. Vybafne to na mě, když to nejméně čekám. Jestli doufá, že se spletu nebo mě nachytá u nějaké nepřesnosti, těžko říct. Naopak tuším, proč se mě na to ptá.
Ivana Dianová
Nejdůležitější ze všeho je vyčistit si cévy
Nedělám si iluze, že moje cévy jsou křišťálově čisté, prakticky průhledné, a že uplést z nich pružnou pomlázku by byla brnkačka.
Ivana Dianová
Jak jsem zpívala v katolickém kostele svým skoro barytonem koledy
Pro spoustu lidí není podobná aktivita nijak neobvyklá či zarážející. Pro mne to však byla tak ojedinělá a pikantní zkušenost, že jsem se rozhodla ji písemně zpracovat a podělit se o ni.
Ivana Dianová
Krajky. Všude samé krajky
Přehodil mi přes obličej a horní část těla studenou plachtu. Ukázalo se, že má jeden otvor. Tím sáhl dovnitř a ucítila jsem, jak se dotýká mých víček a vzápětí mi na oko nainstaloval nějaký přístroj. Propadla jsem panice.
Ivana Dianová
Předvánoční setkání
Bylo vedro. Seděly jsme zase jednou s mámou u stolku na balkóně s výhledem na celé Nuselské údolí a Pankrác, před sebou poctivé hrnky s kávou, a povídaly jsme si. Letní den jak vyšitý. Brzy budou prázdniny.
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Ivana Dianová
Tři jahodové a jeden prs
Po třídní schůzce chodíme vždycky na zmrzlinu. Já si ji zasloužím, neb jsem vždy umluvená a vyprahlá jak horník, Vivi, která to absolvuje se mnou, za klidnou spoluúčast, Nanda za odměnu. Je to náš rituál.
Ivana Dianová
Dva tátové. A proč by ne?
Vracíme se s dcerkami ze hřiště. Cestou nás dobíhá nádherné dítě, tak dvouleté. Mini culíčky, obrovské černé oči s radostnými jiskřičkami. Maličká mi připomíná Nandu, když byla malá. Okamžitě zjihnu. "Ne! mami, ne!" zaklíná mě.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 628
- Celková karma 33,26
- Průměrná čtenost 2040x
Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knih "30% pro život" a "Dokonalá rozkoš", ...a také Danajka. Psát mi můžete na ohlasynablogdanajka@seznam.cz Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)
