V tomhle případě se dobrý konec nekonal. Čtyřměsíční chlapeček, jehož matka nahlásila zmizení kočárku se synkem, zatímco si údajně zdřímla, byl nakonec nalezen mrtvý.
Současně se ukázalo, že o mateřských kvalitách, lásce a péči oné mladé ženy se dá celkem právem pochybovat: drogy, alkohol, neuspořádaný život ve všech směrech.
Ač je to šílené, lze to do jisté míry pochopit. Myslím tím to, že otěhotní fetka, alkoholička, asociálka. Nemyslím tím omluvit. Přijmout za normu. Ani omylem.
Jsou ale věci, které v tomhle případě pochopit nedokážu. Buď jsem nechápavá, nebo to opravdu hlavou pobrat nelze.
Postoj rodiny. Otec i jeho družka zcela jasně pozorovali, že se dívka, dosud i bez zátěžové situace vysoce problémová, o maličkého nestará. Údajně ho neměla ráda a ubližovala mu. Na co, proboha, prarodiče takovou dobu čekali?! Že se to samo zlepší? Proč okamžitě nejednali? Proč jí ho nechávali?
Postoj OSPODu: Mladá matka se dostavila s dítětem, uvedla, že se o něj nedokáže postarat, uvedla podrobnosti, další fakta z jejího života o ní byla dostatečně známa. Nedostavila se ani do azylového domu, kde měla s dítětem pobývat. I Policie řešila těžké nedostatky v péči, jako například opilost matky s kočárkem na ulici, apod.. Nepochybně musel OSPOD dostat zprávu. Takže: PROČ jí to dítě nechávali?! Proč nebylo dítě umístěno do přechodné pěstounské péče? Do některého zařízení? Do péče prarodičů, kteří o dítě měli zájem a snažili se o ně starat?
Tohle jsou otázky, na které nedostanu odpověď. Stejně jako mi nikdo nepoví, jak se samo dítě v kočáře dostane x kilometrů od matky a bez cizího zavinění přijde o život. Pořád na o musím myslet.
Na každém rohu Babyboxy. Zástupy sociálních pracovnic. Žadatelé- čekatelé o adopci. Pěstouni. Klokánky. Kojeňáky, Spousty lidí kolem.
Ale přesto to malé miminko muselo umřít...