Polykačka
Můj nedávný zážitek je z tohoto rance. Tím obdarovaným jsem byla já sama…
Jisté zdravotní potíže mě dovedly na Internu. Tamější pan doktor, mým odhadem zhruba osmdesátiletý, ale mimořádně vitální a šaramantní pán mi vlídně, ale nesmlouvavě promlouval do mé zbabělé duše. Nelíbily se mu moje potíže a strašně se mu nelíbilo, na co zemřeli oba moji dědové a strýc. „Tak to mi ani neříkejte, dohleto! To mi fakt neříkejte!“ Vynadal mi. Jak to, že jsem nepřišla už před dvěma měsíci!
Mně se taky sice nelíbily moje potíže, ale snažila jsem se vysvětlit, že tohle jím navrhované vyšetření u mě neklapne.
„Mě nadavuje i kartáček na zuby, a to hodně!“ odříkávala jsem zoufale. „Ten šlauch nespolknu, ani kdyby si na mě klekli!“
„Ale spolknete,“ odporoval mi pan doktor, ale pak se přece jenom telefonicky pokusil dostat mě na pracoviště, kde mě silně utlumí, ne- li uspí. Nezdařilo se. Volný termín byl až za půl roku, a to se panu doktorovi zdálo moc dlouho.
„Nechtějte popsat, jaké vyšetření, pro změnu druhým koncem, jsem před lety, asi ve svých dvaaosmdesáti podstoupil já!“ zasmál se na mě povzbudivě. „A přežil jsem!“
To mě dostalo. A tak jsem jednoho rána zaškrábala na dveře jisté odborné ordinace, v ruce propocenou žádanku.
„Taky dete na polykačku?“ zeptal se škodolibě nějaký mladík na lavičce u dveří. “To se ještě uvidí!“ odtušila jsem, a kluk se cynicky zachechtal. Něco v tom smyslu jsem řekla na úvod sestřičce i panu doktorovi.
Zmínila jsem se, že mám jistě jenom žaludeční neurózu. Jsem šíleně nervózní. Tak to je!
Pan doktor v nepromokavé zástěře mě neuvěřitelně pochválil, jak jsem uvědomělá a statečná. Tímhle hlasem veterinář chválí vždy moje psice, naprosto stejná intonace!
Musela jsem si rozepnout pásek i knoflík u džín, aby měl šlauch kudy cestovat. Milá sestřička mi stříkla něco odporného do krku a začalo rodeo.
Už před mnoha a mnoha lety mě naučila moje tehdejší hyperemesis gravidarum zvracet ve všech tóninách. To se mi teď báječně šiklo! Navíc jsem si ověřila, že ani v pokročilejším věku se nedokážu nadavovat potichu.
Taktéž zavedení onoho výzkumného šlauchu se neobešlo bez podobných potupných projevů. Sestra mě hladila a těšila mě líčením průzkumné cesty mým jícnem a žaludkem, dvanáctníkem, měla jsem pocit, že mnou celou. „Pan doktor se dívá, všude se dívá…“
Netuším, jak dlouho to mohlo trvat, ale přišlo mi, že rychlejší a příjemnější by bylo dotyčné partie vyndat a prohlídnout venku na denním světle. „Vy jste ale úplně rudá a zpocená,“ divila se sestřička. „Ještě si kousíček uštípneme…“ Povstala jsem z lůžka a naznačila pohyby, jaké dělá kominík, když vytahuje štětku z komína. Tak to prr! Mě nikdo štípat do žaludku nebude!“
Podle reakcí obou jsem asi byla první, která se takto vzbouřila.
Styděla jsem se hodně. Opravdu. Ponížená na úroveň slizkého rudého červa jsem naslouchala pokynům pana doktora. Z toho uštípnutého vzorku se přesně dozvím, proč je mi občas (často) tak blbě.
No dobře. Co bude, bude. Léky jsem si vzala, ještě jsem si čekala na zprávu. Pokoušela jsem se omluvit. Až se z toho trochu oklepu, přinesu sestřičce kytku. Panebože, již nikdy více!
Pan doktor mi podával zprávu a já mu dojatě děkovala. Loučila jsem se s ním, jako bych měla navždy emigrovat přinejmenším do Austrálie
„No, my dva se tak moc loučit nebudeme,“ usmál se vodič šlauchu, „tak maximálně za měsíc si to zopákneme. To si upřesníme, až přijdou výsledky.“
Nevěřícně a zdrceně jsem si ukázala prstem do úst. „Nee…!“
„No jo, „ odtušil vesele.
"Tak se na vás budeme těšit!"
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Ivana Dianová
Utržená ze řetězu
Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!
Ivana Dianová
Kšeft století
Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.
Ivana Dianová
Dvě ženy v jedné posteli
Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Ivana Dianová
Fíkusová paralela
Rostlinou naší rodiny je jednoznačně fíkus. Měli jsme doma skutečného obra, který měl na svém kmeni neobvykle mnoho větviček. Každé z dětí, když přišel ten pravý čas, si jednu ulouplo a dalo do láhve od limonády s vodou.
Ivana Dianová
Neučte mě znát učitelky
Nesnáším "Mekáč", ale moje dcery to mají naopak. Nevím, proč. Takže jim vždy vysvětlím, jaká že to zvěrstva jedí, nevynechám ani mleté kůže a chrupavky. A popíšu mastnotu. Přepálenou! Játra! Slinivka! No a pak jim něco objednám.
Ivana Dianová
Jak mi dcera odehnala partnera
Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak rychlé. Ale ať! Už to nebolí. Zjevně to nebyl ten pravý. A jiného než pravého už nechci!
Ivana Dianová
Právnička nebo houslistka?
Dramatické období, kdy dítě začíná rozvažovat o svém budoucím povolání, je, zdá se, tady. Moje starší dcerka má relativně jasno.
Ivana Dianová
Které z dětí máš nejradši?
Moje starší dcera mi tuhle otázku klade každou chvíli. Vybafne to na mě, když to nejméně čekám. Jestli doufá, že se spletu nebo mě nachytá u nějaké nepřesnosti, těžko říct. Naopak tuším, proč se mě na to ptá.
Ivana Dianová
Nejdůležitější ze všeho je vyčistit si cévy
Nedělám si iluze, že moje cévy jsou křišťálově čisté, prakticky průhledné, a že uplést z nich pružnou pomlázku by byla brnkačka.
Ivana Dianová
Jak jsem zpívala v katolickém kostele svým skoro barytonem koledy
Pro spoustu lidí není podobná aktivita nijak neobvyklá či zarážející. Pro mne to však byla tak ojedinělá a pikantní zkušenost, že jsem se rozhodla ji písemně zpracovat a podělit se o ni.
Ivana Dianová
Krajky. Všude samé krajky
Přehodil mi přes obličej a horní část těla studenou plachtu. Ukázalo se, že má jeden otvor. Tím sáhl dovnitř a ucítila jsem, jak se dotýká mých víček a vzápětí mi na oko nainstaloval nějaký přístroj. Propadla jsem panice.
Ivana Dianová
Předvánoční setkání
Bylo vedro. Seděly jsme zase jednou s mámou u stolku na balkóně s výhledem na celé Nuselské údolí a Pankrác, před sebou poctivé hrnky s kávou, a povídaly jsme si. Letní den jak vyšitý. Brzy budou prázdniny.
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Ivana Dianová
Tři jahodové a jeden prs
Po třídní schůzce chodíme vždycky na zmrzlinu. Já si ji zasloužím, neb jsem vždy umluvená a vyprahlá jak horník, Vivi, která to absolvuje se mnou, za klidnou spoluúčast, Nanda za odměnu. Je to náš rituál.
Ivana Dianová
Dva tátové. A proč by ne?
Vracíme se s dcerkami ze hřiště. Cestou nás dobíhá nádherné dítě, tak dvouleté. Mini culíčky, obrovské černé oči s radostnými jiskřičkami. Maličká mi připomíná Nandu, když byla malá. Okamžitě zjihnu. "Ne! mami, ne!" zaklíná mě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 628
- Celková karma 33,42
- Průměrná čtenost 2040x