Exhibicionistka prsní

Bylo to tehdy v zásadě tak nevinné, zato vzrušující! Prsa se lehce pohupovala pod síťovým tričkem, jak by dýchala nějaký zvláštní, vzrušující vzduch...

Bylo mi tak jedenáct, dvanáct, byla jsem dlouhá, celkem hubená, ale docela už ženská. Klukům to neuniklo, a mně zase neunikl jejich zájem. Bavilo mě to.  Měla jsem pocit kouzelné moci. Žádný kluk neodolal, aby se nepodíval. Ale nejenom kluci. Překvapilo mě, že i dospělí muži, jdoucí proti mně, sice pokradmu a jakoby zahanbeně, ale přece sklouzli očima po mé hrudi. Byla to taková zábava!

Měla jsem takzvanou polopodprsenku, tedy model, který jenom nadzvedával, ale moc nezakrýval prsa. Moje čerstvé troječky podpírat nepotřebovaly, ale pod bráchovým bleděmodrým síťovaným tričkem to vypadalo moc pěkně, ten bílý proužek prádla.

Jednoho dne jsem se s kamarádkou, která se vybavila notesem a tužkou, vydala do města. Já měla za úkol prostě jenom jít, v tom tričku a poloviční podprsence, ze které vykukovala ňadra, částečně přikrytá nazrzlými vlasy, kamarádka Helena pak měla dělat čárky do notesu. Čárka = podíval se, aby bylo jasno.

Po dvou hodinách byl notes plný a moje ženské sebevědomí se vznášelo jak onen literární Duch nad vodami.

Poslední čárka patřila mému otci, kterého jsme potkaly skoro před domem.

Můj Duch nad vodami naráz havaroval a propadl se hluboko pod zem. Dostala jsem kázání a flanelovou košili; zcela neprůhlednou.

Ale tu moc ženského kouzla už jsem nikdy nezapomněla…