Markétě přišlo na facebook video: Velký had polyká její miláčky- vyděšené osmáky degu. Poznala je podle barevných bavlnek, které jim uvázala, aby je od sebe rozeznala. Zhroutila se.
V té době už bydlela u svého otce. Utekla k němu, když už nemohla vydržet věčné sekýrování a urážky od svého "otčíma". Toho si její matka po rozvodu nastěhovala do jejich maličkého bytu. Hodlala s ním začít nový život. V té době patnáctiletá Markéta neprojevovala očekávané nadšení. Popravdě ji to otrávilo život. Najednou se začala cítit přebytečná, a nebyl to jenom pocit. Nový partner matky a po čase i matka sama jí dávali dost srozumitelně najevo, že překáží.
Otec měl pouze pronajatou garsonku, ale dceru přijal s velkou radostí a pochopením. Markétu trápily jenom myšlenky na zvířata, která zanechala v předchozím bydlišti, hlavně se jí stýskalo po feně, kterou si jako štěňátko vzala z útulku a vypiplala ji. Po tom strašlivém videu ani nemohla spát, především když jí zavolala matka, že pokud se ihned nevrátí, fenku už neuvidí.
Otec svolil s nastěhováním nijak malé psice Dity, ale když si pro ni spolu s Markétou jeli, ukázalo se, že Dita tam už není. "Řekla jsem to jasně: když se okamžitě nevrátíš, čubu už nikdy neuvidíš!" řekla k tomu matka, podporovaná svým partnerem i vztekem na bývalého muže. "Leda že by vám přišla v bedně, tak trochu na kusy," přidal se otčím rozjařeně a okázale matku objal.
Markéta zůstala už napořád u táty. Stálo je to oba spoustu soudních i jiných nepříjemných situací. Svého psa už nikdy neviděla...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Marek žil odmalička jenom s mámou a babičkou. Do třinácti měl hezký, láskyplný domov. Pak matka konečně potkala "toho pravého". Po krátké známosti se nastěhoval k nim. Nějakou dobu to fungovalo. Marek, který svého otce nikdy nepoznal, se těšil, že konečně bude mít tátu, jak mu maminka slibovala, ta zase doufala, že skončí její neutěšený život osamělé ženy, určitou roli hrála také finanční situace, nikterak růžová. Zpočátku to tak opravdu vypadalo, Po roce umřela Markova babička. A vše se změnilo.
Možná to bylo tím, že už se nový otec přestal krotit, před ráznou babičkou se přece jenom ovládal. Nebo taky tím, že jak Marek rostl a dospíval, viděl čím dál zřetelněji, že soužití už dávno ani nepřipomíná to, co na začátku. Hádky byly na denním pořádku, přišly i facky, a to oběma: mámě i Markovi. Marek se bouřil, ale...Maminka ho prosila, ať to nedělá. Ať poslouchá. Nakonec byla při svém novém druhovi. A proti synovi.
Marek začal utíkat z domova. Přespával u kamarádů, pod mostem, v opuštěné zahrádkářské kolonii. A kdysi milující matce to bylo jedno Aspoň je klid...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čas od času se lze dočíst o týraných a zneužívaných dětech, často druhým (třetím,...) muže nebo partnerem, nebiologickým otcem. Matka nejenom že nebrání dítě před nevhodným jednáním, ale často dotyčného ještě kryje, postaví se na jeho stranu na úkor dítěte, jehož utrpení popřípadě ještě zpochybňuje. Zoufalství těchto dětí musí být strašlivé.
Přemýšlím, co je k tomu vede. Mají strach z agresora, a to takový, že obětují vlastní dítě? Ze samoty? Z chudoby? Co horšího se jim může stát, než přijít o vlastní dítě?
Co to je za lidi?
