Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zoufalá mezi samými výstřiky a sáním

23. 03. 2017 17:32:31
Klečím pokorně na kolenou a téměř bez dechu prosím všechny okolo, aby přestali s tím stříkáním, nebo alespoň aby trochu zmírnili. Nechte mě alespoň nadechnout! Nikdo mě ale neposlouchá. Všichni stříkají dál...

Můj dnešní článek by se klidně mohl jmenovat Astmatikův den, když se osud opravdu snaží a zadaří se.

Ráno vstanu, vstříknu si do úst, potažmo do průdušek tzv. dejchátko, nasaju, bych se se patřičně připravila na pracovní den, který by jinak ubíhal dosti ztuha, neb kyslík je kyslík, co si budeme povídat.

Přestože rodina je patřičně promasírovaná ve smyslu nepoužívat v bytě žádné voňavky, hlavně ne spreje, občas ujedou, napajcují se nikoli na balkóně a nikoli mazacím deodorantem, a na mě pak čeká v koupelně či předsíni voňavý obláček, který po vystříknutí prostě nelze včas vyvětrat, takže nasaju bezodkladně.

Čekání na tramvajové refýži je tutovka. Výfuky sice spíše chrlí, nestříkají vyloženě, ale nasaju taky, a hodně, stejně tak kuřákovo vyfouknutí čerstvého dýmu přede mnou.

Protože jsem klikař, jinak se to prostě nedá nazvat, stane se, že v tramvaji někdo dohání ranní toaletu. Že se maluje, mi nijak nevadí. Ale když se ostříkne antipotidlem a zamoří tím vůz dříve, než ho mohu opustit, nasaju opět.

Často v šatně v práci nebo ve sborovně zaznamenám, že se nedávno stříkalo. Kolegyně si vystříkala botky a školnice okno proti vosám. Zástupkyně si přestříkla účes lakem. Nasaju vše, jak je mým dobrým zvykem.

Jdu se zresuscitovat do umýváren. Plánuji otevřít si okno do zahrady a jenom si tak dýchat. Jsem fakt naivní. V místnosti je nové stříkátko vůně. Je umístěno patřičně vysoko, aby ho nedráždil k akci každý, kdož vstoupí. Každý ho nepodráždí, jenom já se svým metrem osmdesát. Stříkne mi to do obličeje dřív, než stihnu ucuknout. Nasála jsem mohutně, teď už dýchám jako uzoučkými brčky, když se šourám v předklonu pryč. V předklonu proto, že se tak lépe lapá po dechu, ale hlavně, abych tu věc znovu nepopudila.

Na zahrádce hned zkraje zjišťuju, že jsou postříkané stromy proti škůdcům, a z otevřené garáže se line puch: školník stříká nový lak na postele. Že jsem nestihla nasát? Omyl! Jsem rychlá jako blesk. Vsála jsem rovnou i sousedův postřik proti trávě, kterým šlechtí cestičky!

Teď už nedýchám brčky, ale uzoučkými kanylami pro nedonošence. Jdeme na procházku: jé, paní učitelko, nové proužky na přechodu! Dva chlapi, zastříkaní od hlavy až k patě, v ruce pistole se zbytkem barvy a zbrusu nová zebra. Dýchám už jenom póry, takže následuje opětovný vstřik léčivého aerorosolu, který mi po mém lačném nasátí roztáhne průduchy na téměř normální velikost. Díky nim dopravím vyvenčené děti zpět na oběd, což má něco do sebe.

Z práce zaskočím na poštu. Z nějakého skrytého otvoru hned nad vchodem speciální zařízení stříká jablíčkovou vůni. Znovu nasaju do nyní opět již brček.Úřednice sakruje a stříká čistící prostředek na sklo přepážky, které někdo asi oslintal nebo co. Je v tom líh, hlásí mi opět miniaturní kanyly, co mám po nasátí místo dýchacích cest.

Znovu si stříknu, ale srdce mi dává svým horečnatým mlácením jasně najevo, že už má mne i všeho stříkání plné zuby, a to kupodivu hlavně toho léčivého. Mám po něm opět průduchy jak nové, ale v hrudi buben.

Pro dnešek už konec stříkání i nasávání, souhlasím.

A zavřu se doma.

A svět vesele stříká dál...

Autor: Ivana Dianová | čtvrtek 23.3.2017 17:32 | karma článku: 34.18 | přečteno: 3474x

Další články blogera

Ivana Dianová

Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

16.8.2017 v 13:16 | Karma článku: 33.42 | Přečteno: 2179 | Diskuse

Ivana Dianová

Volba

Přilezla jsem k ní po čtyřech, k posledku už jsem se spíše jen plazila, vyčerpaná až k bolesti, strašlivé bolesti. Moje poslední naděje při už jenom zbytečku víry. Buď mi pomůže, a nebo chci... A nebo už nechci, věděla jsem.

15.8.2017 v 0:01 | Karma článku: 27.25 | Přečteno: 950 | Diskuse

Ivana Dianová

Můžete mi říkat Fitipaldino, popřípadě zkráceně Fifi. 1. kapitola

Víte, co si dám k padesátinám? A nebo víte co? Nehádejte, na to byste nikdy nepřišli. Jenom se vyčerpáte a nic z toho!

5.8.2017 v 8:05 | Karma článku: 27.88 | Přečteno: 531 | Diskuse

Ivana Dianová

Sviňucha

Nejdřív jsem si ji prohlížela z dálky, no, ze tří metrů, upřesním, a zezadu. Ten účes by se mi moc líbil: rafinovaně několika odstíny téže barvy zkrášlené vlasy do půli zad, střih tip tip. Fakt paráda!

24.7.2017 v 16:24 | Karma článku: 31.71 | Přečteno: 1267 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 27.50 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 27.53 | Přečteno: 1571 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 21.66 | Přečteno: 786 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 507 | Diskuse

Edna Nová

Co žádný muž nikdy neocenil

Očekávala jsem, že muž dokáže ocenit alespoň vnější krásu ženy. Bohužel. Naivně si myslela, že když odsuzuji Padesát odstínu šedi, neobdivuji předražené nesmysly, tak najdu s muži stejnou řeč. Omyl. Berte to prosím s nadhledem.

19.8.2017 v 14:59 | Karma článku: 33.17 | Přečteno: 2158 | Diskuse
Počet článků 437 Celková karma 31.66 Průměrná čtenost 1887

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.