Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ustup mi, já si tam hned vlezu!

19. 03. 2017 8:46:15
Semo tamo se najdou lidé, kteří si vstřícnost a velkorysost vykládají jako slabost. Laskavost a slušnost jako hloupost, rozuměj blbost dotyčného. Čehož je na místě patřičně využít.

Narážím na to docela často, ale ještě jsme si na to nezvykla. A nepřestává mě to vytáčet. Už ve škole jsem nechápala, proč hodný kantor, neschopný tvrdě zamést s provokatérem, je brán jako blbec, se kterým je záhodno si poorat, zatímco záludné češtinářce, ponižující a arogantní, je nutno lézt někam.

Proč protivná a namyšlená spolužačka je bezmála adorovaná jenom proto, že je oháknutá podle poslední módy a hned tak se s někým nebaví, zatímco další, kdykoli připravená pomoci, milá, a tak dále- možno si dosadit libovolnou tzv. dobrou vlastnost, je jenom využívaná.

Často se setkávám s tím, že čím větší dobrák, tím větším volem v očích druhých je. Marně hledám nějaké uznání nebo vděčnost.

Mám - teď už starou- vzdálenou příbuznou, tetu Háňu, která po celý život pomáhala nejrůznějším lidem. Ať už v nemoci, v nějaké nepříznivé životní situaci, ve stáří, různě prostě. Zařizovala, uklízela, ošetřovala, financovala. Kdo ji znal, říkal, že je anděl. Nezištný, obětavý, vždy chápající. Takových lidí moc není.

Jak jsem dospívala a víc poznávala lidi kolem ní, z hrůzou jsem zjišťovala, že ti potřební lidé jí vůbec nejsou vděční! Ani za mák si neváží toho co pro ně dělá, a vlastně ani jí samotné! Snažila jsem se jí to nejdříve zlehka, posléze natvrdo osvětlit, ale nedala se. Chápala je. Vždyť oni...nemocní....bezbranní....nemyslí to tak... Nebuď přece taková!

Jednou mi ukázala přepychovou koženou kabelku. Strašně se jí líbila. Stála tak půl tetiny výplaty, takže mi bylo jasné, že si ji skromná teta nepořídila sama. "To je dárek," šeptala uneseně. "Od Jarky!" Překvapila jsem se. Jarce, staré paní po úraze, teta uklízela, ošetřovala ji, nakupovala....Ač to byla bohatá umělkyně, tak jaksi - zdarma. A tak ona jí přece jenom projevila vděčnost aspoň drahou taškou, napadlo mě spokojeně. Omyl! "Jarce přijede přítelkyně z Vídně, a ona jí chce udělat radost. Poslala mě pro ni do W- Galerie!" vykládala obdivně teta. Nebyla jsem schopná slova.

Také na mě občas naběhnou lidé, co mají sklony plést si pojmy. Co se mé vlastní reakce v těchto případech týče, přiznávám, že mám extrémně dlouhé vedení. Snad nebudu po tetě? Co se asertivity týče, extrémně nenadaná?

V praxi to znamená, že dávám značné množství šancí, a to i tam, kde cítím, že to není na místě. Omlouvám, občas objektivně i neomluvitelné, mám pochopení, a to i pro většinou lidí nepochopitelné věci. Zatratit někoho je snadné. Zoufale se mi nechce někoho posílat někam. Třeba to ještě pochopí? Někdy to vyjde. A někdy to nevyjde. A moje dlouhé vedení najednou dostane zkrat.

Osoba, která mi nevrací půjčky, a přesto jí půjčím znovu, mě nádavkem okrade, kolegyně, jejíž těžký pracovní přehmat nejdřív smlčím, pak se jí snažím zastat, načež ona pro změnu se snaží hodit jej na mě, škemrající známá, kterou u sebe nechám přespat, aby nemusela na hotel, i když se mi to vůbec nehodí, jenom ji požádám, aby do rána aspoň do desíti vypadla, že mi přijde ohlášená vzácná návštěva, a ona se tu válí ještě ve dvanáct...

Kdo je tady vlastně defektní, říkám si. A na mysl se mi neúprosně vkrádá, že ne agresor nebo vyčůranec, ale vlastně jsem to já, kdo je vinen, já, která si za to může sama, a tzv. vyvrcholím.

Zkrat bývá děsivý. Proměním se v býka, který byl až příliš dlouho volem, tudíž si nebere na kopyta rukavice. A tráva sedm let neporoste... Vyjasní se, napětí opadne.

Akorát mě to takhle těžce nebaví.

Ale fakt těžce.

Autor: Ivana Dianová | neděle 19.3.2017 8:46 | karma článku: 38.16 | přečteno: 2656x

Další články blogera

Ivana Dianová

Mami? aneb Den matek

Užívám si tenhle svátek doma i v práci. Dávám si záležet. Dětem dám k vystřihnutí- nazdobení papírová srdíčka. K tomu se vždy vyrábí nějaký drobný dárek: keramika, vlastnoručně uplácaná více či méně neobratnýma ručkama, například.

14.5.2017 v 12:10 | Karma článku: 21.88 | Přečteno: 492 | Diskuse

Ivana Dianová

Chci šmajchlkabinet!

"Honzo, je maminka přikrytá? Má teplé nožičky?" Tato starostlivá věta mé pětileté dcerky mě doslova srazila z výšin a situace ustrnula ve vývoji. Snad navždy. Mám asi šok. Honza mi skutečně zblble sáhnul na nohu.

29.4.2017 v 21:41 | Karma článku: 30.74 | Přečteno: 1326 | Diskuse

Ivana Dianová

Milenec před dítětem?

Markétě přišlo na facebook video: Velký had polyká její miláčky- vyděšené osmáky degu. Poznala je podle barevných bavlnek, které jim uvázala, aby je od sebe rozeznala. Zhroutila se.

19.4.2017 v 10:07 | Karma článku: 37.51 | Přečteno: 5143 | Diskuse

Ivana Dianová

Zoufalá mezi samými výstřiky a sáním

Klečím pokorně na kolenou a téměř bez dechu prosím všechny okolo, aby přestali s tím stříkáním, nebo alespoň aby trochu zmírnili. Nechte mě alespoň nadechnout! Nikdo mě ale neposlouchá. Všichni stříkají dál...

23.3.2017 v 17:32 | Karma článku: 31.56 | Přečteno: 3329 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Pantlíková

Sejdeme se v Plzeňském dvoře…

Milý spolužáku (spolužačko), Tvoje účast na srazu je nutná - za každého počasí a za jakéhokoliv Tvého fyzického či duševního rozpoložení... A proto neváhej - přijeď, přibelhej se, dokulhej, připlaz se... Jsi očekáván...

19.5.2017 v 16:54 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 404 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Zatnout zuby a vydržet

Také byste rádi žili pohodovým životem, ve kterém by se vám úplně všechno dařilo? Ale jak to udělat, když dosáhnout jakéhokoliv cíle vyžaduje nějaké oběti a nepohodlí?

18.5.2017 v 15:38 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 288 | Diskuse

Petra Fridrichová

Nina: Recept na štěstí

"Nakreslit dýchat. Nakreslit dýchat. Ještě dýchat," poskakuje a střídavě mě objímá Nina. "Ha," zacpává si jako správná jogínka nos, vydechuje, nadechuje a znovu se směje. Nechová se ani trochu autisticky, protože JÁ jsem ZAPOMNĚLA.

18.5.2017 v 2:17 | Karma článku: 20.19 | Přečteno: 1160 | Diskuse

Marie Kostelecká

Dopis pro miminko mé klientky

Maminka si v tu dobu stěžovala na urputné bolesti hlavy, nespavost a velké strachy, které ji pronásledovaly. Při terapiích jsme se snažily odstranit tyto strachy a úzkosti, učily jsme se, jak zpomalit, zklidnit se a plánovat.

16.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 303 | Diskuse

Markéta Jaglarzová

Letní nářez

To nejde. To nemůžu. Ať už se to týká cestování, nebo pořízení nové věci, vždy nejvíce záleží na prioritách: kdo jsme, co chceme, a kam směřujeme. Je důležité mít směr, cíl už si nás najde.

16.5.2017 v 11:51 | Karma článku: 5.64 | Přečteno: 232 | Diskuse
Počet článků 427 Celková karma 32.01 Průměrná čtenost 1878

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.