Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ustup mi, já si tam hned vlezu!

19. 03. 2017 8:46:15
Semo tamo se najdou lidé, kteří si vstřícnost a velkorysost vykládají jako slabost. Laskavost a slušnost jako hloupost, rozuměj blbost dotyčného. Čehož je na místě patřičně využít.

Narážím na to docela často, ale ještě jsme si na to nezvykla. A nepřestává mě to vytáčet. Už ve škole jsem nechápala, proč hodný kantor, neschopný tvrdě zamést s provokatérem, je brán jako blbec, se kterým je záhodno si poorat, zatímco záludné češtinářce, ponižující a arogantní, je nutno lézt někam.

Proč protivná a namyšlená spolužačka je bezmála adorovaná jenom proto, že je oháknutá podle poslední módy a hned tak se s někým nebaví, zatímco další, kdykoli připravená pomoci, milá, a tak dále- možno si dosadit libovolnou tzv. dobrou vlastnost, je jenom využívaná.

Často se setkávám s tím, že čím větší dobrák, tím větším volem v očích druhých je. Marně hledám nějaké uznání nebo vděčnost.

Mám - teď už starou- vzdálenou příbuznou, tetu Háňu, která po celý život pomáhala nejrůznějším lidem. Ať už v nemoci, v nějaké nepříznivé životní situaci, ve stáří, různě prostě. Zařizovala, uklízela, ošetřovala, financovala. Kdo ji znal, říkal, že je anděl. Nezištný, obětavý, vždy chápající. Takových lidí moc není.

Jak jsem dospívala a víc poznávala lidi kolem ní, z hrůzou jsem zjišťovala, že ti potřební lidé jí vůbec nejsou vděční! Ani za mák si neváží toho co pro ně dělá, a vlastně ani jí samotné! Snažila jsem se jí to nejdříve zlehka, posléze natvrdo osvětlit, ale nedala se. Chápala je. Vždyť oni...nemocní....bezbranní....nemyslí to tak... Nebuď přece taková!

Jednou mi ukázala přepychovou koženou kabelku. Strašně se jí líbila. Stála tak půl tetiny výplaty, takže mi bylo jasné, že si ji skromná teta nepořídila sama. "To je dárek," šeptala uneseně. "Od Jarky!" Překvapila jsem se. Jarce, staré paní po úraze, teta uklízela, ošetřovala ji, nakupovala....Ač to byla bohatá umělkyně, tak jaksi - zdarma. A tak ona jí přece jenom projevila vděčnost aspoň drahou taškou, napadlo mě spokojeně. Omyl! "Jarce přijede přítelkyně z Vídně, a ona jí chce udělat radost. Poslala mě pro ni do W- Galerie!" vykládala obdivně teta. Nebyla jsem schopná slova.

Také na mě občas naběhnou lidé, co mají sklony plést si pojmy. Co se mé vlastní reakce v těchto případech týče, přiznávám, že mám extrémně dlouhé vedení. Snad nebudu po tetě? Co se asertivity týče, extrémně nenadaná?

V praxi to znamená, že dávám značné množství šancí, a to i tam, kde cítím, že to není na místě. Omlouvám, občas objektivně i neomluvitelné, mám pochopení, a to i pro většinou lidí nepochopitelné věci. Zatratit někoho je snadné. Zoufale se mi nechce někoho posílat někam. Třeba to ještě pochopí? Někdy to vyjde. A někdy to nevyjde. A moje dlouhé vedení najednou dostane zkrat.

Osoba, která mi nevrací půjčky, a přesto jí půjčím znovu, mě nádavkem okrade, kolegyně, jejíž těžký pracovní přehmat nejdřív smlčím, pak se jí snažím zastat, načež ona pro změnu se snaží hodit jej na mě, škemrající známá, kterou u sebe nechám přespat, aby nemusela na hotel, i když se mi to vůbec nehodí, jenom ji požádám, aby do rána aspoň do desíti vypadla, že mi přijde ohlášená vzácná návštěva, a ona se tu válí ještě ve dvanáct...

Kdo je tady vlastně defektní, říkám si. A na mysl se mi neúprosně vkrádá, že ne agresor nebo vyčůranec, ale vlastně jsem to já, kdo je vinen, já, která si za to může sama, a tzv. vyvrcholím.

Zkrat bývá děsivý. Proměním se v býka, který byl až příliš dlouho volem, tudíž si nebere na kopyta rukavice. A tráva sedm let neporoste... Vyjasní se, napětí opadne.

Akorát mě to takhle těžce nebaví.

Ale fakt těžce.

Autor: Ivana Dianová | neděle 19.3.2017 8:46 | karma článku: 38.89 | přečteno: 2926x

Další články blogera

Ivana Dianová

Držka

Je to poměrně nelichotivý výraz, ale musím uznat, že v tomto případě přesný. Osoba, která byla takto označená, prostě Držka je, nedá se nic dělat...

20.6.2017 v 18:51 | Karma článku: 29.61 | Přečteno: 1192 | Diskuse

Ivana Dianová

Už se kácí v našem lese... Kde je můj les?

Dneska jsem byla na Tyláku. rozuměj na Tylově náměstí. Koncovce Bělehradské. Proběhla jsem si farmářský trh, koupila sobě i dceři zmrzlinu, poseděla u fontánky, a pak doslova uprchnula pryč. Pryč odsud!

14.6.2017 v 21:25 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 2018 | Diskuse

Ivana Dianová

Kolik máte přes ty...no přes ty vaše...no...prsa?

Bylo nás tam asi šest: já, nějaký muž v nejlepších letech, otrávený jako želva- bylo vidět, že sem byl za fyzického i duševního polomrtva dokopán svou polovičkou svinským krokem, dvě paní a ONA. Démonická ONA.

7.6.2017 v 13:21 | Karma článku: 31.59 | Přečteno: 2570 | Diskuse

Ivana Dianová

Maminka čůrá do vany

Maminka čůrá ve vaně. Tatínek taky. Asi, teda. A ještě dělají jiné věci! Horší! Mnohem horší! A nejsou jediní. Aspoň to tak vypadá.

29.5.2017 v 19:16 | Karma článku: 35.33 | Přečteno: 3054 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 211 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 223 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 682 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 1166 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 264 | Diskuse
Počet článků 431 Celková karma 34.12 Průměrná čtenost 1885

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.