Kdo chvíli močil, již močí opodál!

Tuhle šílenou větu jsem naprosto mimovolně pronesla v umývárně naší mateřské školky. Richard se neskutečně loudal a čas kvapil; bylo nutné jít na svačinu.

Dost mě to zarazilo. Naposledy jsem se takhle podivila, když paní ředitelka hledala třídnici. Normálně ji mívám v přihrádce svého stolu, případně na klavíru. Kdo mi ji kam zahrabal? "Ráno tu ještě byla, tady seděla, jako ty, ty, a ty taky..." Upravila jsem si větu, která mi seděla v hlavě, aniž bych se sebeméně podivila.

Zatímco paní ředitelka nechápavě vzhlédla, tatínek, který právě přiváděl svou dcerku, se od srdce zachechtal  "Tady to podepište", požádala jsem ho a přistrčila mu papír, že souhlasí s preventivním očním  vyšetřením svého potomka. " Co tvá matka, co tvá tuberkulóza...Tady to podepiš, nebo tě uškrtím!" pokračoval splavně. "Macháně!!! Nývlt!!!" Zakončili jsme naši šílenou rozpravu společným výkřikem. Paní ředitelka odešla bez třídnice, zato rychle.

Celý den jsem měla skvělou náladu. V hlavě "Cimrmany", den uběhl rychle a radostně". Na to, jak poměrně nedávno jsem je "objevila", jsem jejich hláškami parádně infikovaná. Zjistila jsem, že jejich slovy lze reagovat prakticky na vše. Jak chudý byl můj život předtím!

"Já ráda zpívám!"

 „Děkuju ti, náčelníku, že ses mě zastal!“,

"No, možný to je!"

"Debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, akorát támhle je výjimka, tam jsou dva blbečci vedle sebe. "

Ona Helga je taková… hezky se strojí, nehty si lakuje, i u nohou, takový síťovaný punčochy nosí. A kdybyste viděl, jak to umí s pánama …

"Vy tu taky máte postav jak na orloji!"

Jsem Cimrmany docela slušně posedlá. Sjíždím je hladově a nenasytně a ve velkém. Jak člověk, trpící Tourettovým syndromem, nekontrolovaně neslušná slova, já chrlím hlášky Cimrmanů. Obsese? Možná, ale pěkná...