Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šutka aneb ááah….ach….huáááá- a!

8. 01. 2017 21:38:28
Věrna své celoživotní vášni, a sice plavat proti proudu, jsem se dnešního mrazivého dne, kdy standardní jedinci bobovali s dětmi či bruslili, vydala do aquaparku.

Můj nejdražší nejdřív protestně chvěl obočím a brblavě vyjmenovával své choroby, které se prochladnutím v bazénu zhorší do bezmála předsmrtného stádia, ale nakonec mi podlehl a doprovodil mě. Významně tomu napomohl příslib návazných slastí po koupeli v teple domova. Nejdřív on mně, pak já jemu, pochopil, a už se nezdráhal.

Zaparkovali jsme a prodrali se závějí ke vchodu. Moje orientační schopnosti jsou celoživotně významně sníženy, čímž se netajím, ono by to ani nešlo. Čeho jsem v tomto oboru schopná a čeho naopak nee, je vidět už po pár minutách. Proto mě muž pečlivě zaparkoval do krátké fronty, a než jsme dospěli k pultu, snažil se mne proškolit. Co, kde, jak a kudy. Šlo to ztuha. Na Šutce je poněkud nepřehledný systém šaten, sprch. Nebo pro někoho asi přehledný, ale to není můj případ. Muž tušil, že to nemusí klapnout, neb zaznamenal, že jsem kontaktní čočky nechala doma, a tudíž se brodím mlhou, a se zvyšující se horlivostí vykládal, jako by vedl chovance z ústavu sociální péče. Lehkomyslně jsem na toto téma žertovala.

Muž mnou šíboval do šatny, která je do určité fáze procesu stejná pro muže i ženy. Neustále mi to opakoval. Prakticky mě zarazil do kabiny a zdůraznil, že čeká venku. Pak mě navedl na cestu do sprch a důtklivě mi kladl na srdce, že se mám někoho, kdo tam jde, přichytit a v závěsu dorazit do bazénu. Neviděla jsem na tom nic složitého. Ach! Že já jsem si cestou neházela křemínky nebo drobečky!

Voda, ach, vodička moje milovaná! Zahájili jsme vířivkou s teplou vodou. Seděli jsme blaženě před otvorem, ze kterého tryskala voda. „Já se odsud nehnu! Áááách!“ Linuly se ze mne neuvěřitelné zvuky rozkoše. Jako pravěký člověk, když se hřál nad ohněm, sténala jsem blahem, vrněla a přítulně jsem se ve víru horké vody slastně pohupovala na mužné chlupaté hrudi svého nejdražšího, dokud mě s předstíranou mravností neodstrčil a neklesnul hlouběji ke dnu, aby se vzpamatoval.

Pak jsme šli na tobogán. My dva, dohromady přesně století, jsme dychtivě vyšplhali po nekonečných schodech, abychom po zaznění zeleného signálu naskočili na start a sjeli dolů jak namydlený blesk. Příště vezmeme foťák!

Plavání v prudké řece! Původně jsem to chtěla jenom vyzkoušet, ale nakonec jsem vířila kolem dokola asi desetkrát, dokud nevypnuli proud vody. Dřív jsem nebyla schopná atrakci opustit: žůůůůůůůůůůžo!

Skákání v umělých mořských vlnách! Hopsala jsem jako ďas, dokud mě muž decentně neupozornil, že skáču tehdy, když nemám: v odlivu. Kdo neskáče s námi, skáče proti nám? Nebo co?! Sveřepě jsem dál skákala mimo rytmus, pak jsem to ale zkusila tak, jak se to má, a mělo to fakt něco do sebe!

Bazén jsme měli prakticky pro sebe. Dobrou půlhodinu jsem brázdila hladinu všemi způsoby, aniž bych o někoho zavadila. Všichni stavěli sněhuláky, nikoho nenapadlo natáhnout si plavky. Byla jsem šťastná, šťastná, šťastná.

Na rozloučenou jsme se ještě trochu prohřáli, a pak skončila idyla a nastoupil tvrdý život: cesta zpátky. Jak roztržitě jsem prve naslouchala instruktáži, jsem zjistila, když jsem se pouze v úzké osušce kolem těla ocitla u pokladen mezi příchozími v péřových bundách a beranicích! Ty pohledy! Uff! Zapadla jsem zpět do kabiny. Pak jsem podnikla další pokus. Nazpět mě tentokrát odvedl laskavý starší pán. Nahý. Z pánských sprch. Ty blááááho! Zůstanu tady navždy! Honzóóó!!! Nejdřív jsem jen tak kňučela, pak se rozeřvala nahlas. Nechal mě tu a odešel! Honzo! To byste nevěřili, kolik Honzů bylo toho dne na Šutce v pánském oddělení šatny!

Konečně jsem spatřila blonďatou kštici svého milého. Třepal hlavou. „Taky máš vodu v levém uchu?“ zeptal se bolestínsky. „Ne, mám infarkt!“ odvětila jsem plačtivě a poděkovala tentokrát mladému chlápkovi s vyholeným klínem. „To ses už stihla spustit, za tak krátkou dobu?“ divil se Honzík. „A s takovým cucákem?“ „Zachránil mi život,“ děla jsem dramaticky. Nevím, kdo vymyslel systém šaten na Šutce, ale málem byl mým vrahem!

Poslední adrenalinový zážitek byl pokus usušit si moje dlouhé vlasy. Muž mě napasoval do nějakého sušicího stroje, který mi nejenom pocitově připomínal přístroj na magnetickou rezonanci. Stála jsem s hlavou ve funícím kbelíku a přemáhala klaustrofobii. Naštěstí jsem objevila v jiné místnosti fény s hadicí. „Je tam takovej trubičnatej,“ spiklenecky oznámila mi spiklenecky holčička s vlasy rovněž do pasu. A byl! Ten byl!!!

„To bylo, co?!“ vydechla jsem šťastně, když jsme se připoutávali do sedadel. „Bylo,“ souhlasil muž. A což teprve návazné slasti, na ty jak se těším!“ laškoval. Byl před námi dlouhý večer a celá noc...

„Šutka- dobrá!“ shrnul to muž. „Ale tohle....“ Nedořekl, jenom blaženě zafuněl. Bůček pečený s krkovicí a cibulkou, bramborový knedlík, který jsem narychlo uplácala, a konečně špenát se smetanou a česnekem dovršily míru našich dnešních rozkoší přepychovým způsobem. „Ještě mi tam dej lžičku té šťávy, tak,“ pravil zamilovaně, a nabral si špenát.

„Příští týdne jdeme zas,“zabroukal něžně a svádivě můj nejmilejší. „A to bys mohla udělat dvojí zelí k tomu, co?“

Autor: Ivana Dianová | neděle 8.1.2017 21:38 | karma článku: 34.87 | přečteno: 1678x

Další články blogera

Ivana Dianová

Držka

Je to poměrně nelichotivý výraz, ale musím uznat, že v tomto případě přesný. Osoba, která byla takto označená, prostě Držka je, nedá se nic dělat...

20.6.2017 v 18:51 | Karma článku: 29.61 | Přečteno: 1192 | Diskuse

Ivana Dianová

Už se kácí v našem lese... Kde je můj les?

Dneska jsem byla na Tyláku. rozuměj na Tylově náměstí. Koncovce Bělehradské. Proběhla jsem si farmářský trh, koupila sobě i dceři zmrzlinu, poseděla u fontánky, a pak doslova uprchnula pryč. Pryč odsud!

14.6.2017 v 21:25 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 2018 | Diskuse

Ivana Dianová

Kolik máte přes ty...no přes ty vaše...no...prsa?

Bylo nás tam asi šest: já, nějaký muž v nejlepších letech, otrávený jako želva- bylo vidět, že sem byl za fyzického i duševního polomrtva dokopán svou polovičkou svinským krokem, dvě paní a ONA. Démonická ONA.

7.6.2017 v 13:21 | Karma článku: 31.59 | Přečteno: 2570 | Diskuse

Ivana Dianová

Maminka čůrá do vany

Maminka čůrá ve vaně. Tatínek taky. Asi, teda. A ještě dělají jiné věci! Horší! Mnohem horší! A nejsou jediní. Aspoň to tak vypadá.

29.5.2017 v 19:16 | Karma článku: 35.33 | Přečteno: 3054 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 212 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 223 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 682 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 1167 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 264 | Diskuse
Počet článků 431 Celková karma 34.12 Průměrná čtenost 1885

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.