Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šutka aneb ááah….ach….huáááá- a!

8. 01. 2017 21:38:28
Věrna své celoživotní vášni, a sice plavat proti proudu, jsem se dnešního mrazivého dne, kdy standardní jedinci bobovali s dětmi či bruslili, vydala do aquaparku.

Můj nejdražší nejdřív protestně chvěl obočím a brblavě vyjmenovával své choroby, které se prochladnutím v bazénu zhorší do bezmála předsmrtného stádia, ale nakonec mi podlehl a doprovodil mě. Významně tomu napomohl příslib návazných slastí po koupeli v teple domova. Nejdřív on mně, pak já jemu, pochopil, a už se nezdráhal.

Zaparkovali jsme a prodrali se závějí ke vchodu. Moje orientační schopnosti jsou celoživotně významně sníženy, čímž se netajím, ono by to ani nešlo. Čeho jsem v tomto oboru schopná a čeho naopak nee, je vidět už po pár minutách. Proto mě muž pečlivě zaparkoval do krátké fronty, a než jsme dospěli k pultu, snažil se mne proškolit. Co, kde, jak a kudy. Šlo to ztuha. Na Šutce je poněkud nepřehledný systém šaten, sprch. Nebo pro někoho asi přehledný, ale to není můj případ. Muž tušil, že to nemusí klapnout, neb zaznamenal, že jsem kontaktní čočky nechala doma, a tudíž se brodím mlhou, a se zvyšující se horlivostí vykládal, jako by vedl chovance z ústavu sociální péče. Lehkomyslně jsem na toto téma žertovala.

Muž mnou šíboval do šatny, která je do určité fáze procesu stejná pro muže i ženy. Neustále mi to opakoval. Prakticky mě zarazil do kabiny a zdůraznil, že čeká venku. Pak mě navedl na cestu do sprch a důtklivě mi kladl na srdce, že se mám někoho, kdo tam jde, přichytit a v závěsu dorazit do bazénu. Neviděla jsem na tom nic složitého. Ach! Že já jsem si cestou neházela křemínky nebo drobečky!

Voda, ach, vodička moje milovaná! Zahájili jsme vířivkou s teplou vodou. Seděli jsme blaženě před otvorem, ze kterého tryskala voda. „Já se odsud nehnu! Áááách!“ Linuly se ze mne neuvěřitelné zvuky rozkoše. Jako pravěký člověk, když se hřál nad ohněm, sténala jsem blahem, vrněla a přítulně jsem se ve víru horké vody slastně pohupovala na mužné chlupaté hrudi svého nejdražšího, dokud mě s předstíranou mravností neodstrčil a neklesnul hlouběji ke dnu, aby se vzpamatoval.

Pak jsme šli na tobogán. My dva, dohromady přesně století, jsme dychtivě vyšplhali po nekonečných schodech, abychom po zaznění zeleného signálu naskočili na start a sjeli dolů jak namydlený blesk. Příště vezmeme foťák!

Plavání v prudké řece! Původně jsem to chtěla jenom vyzkoušet, ale nakonec jsem vířila kolem dokola asi desetkrát, dokud nevypnuli proud vody. Dřív jsem nebyla schopná atrakci opustit: žůůůůůůůůůůžo!

Skákání v umělých mořských vlnách! Hopsala jsem jako ďas, dokud mě muž decentně neupozornil, že skáču tehdy, když nemám: v odlivu. Kdo neskáče s námi, skáče proti nám? Nebo co?! Sveřepě jsem dál skákala mimo rytmus, pak jsem to ale zkusila tak, jak se to má, a mělo to fakt něco do sebe!

Bazén jsme měli prakticky pro sebe. Dobrou půlhodinu jsem brázdila hladinu všemi způsoby, aniž bych o někoho zavadila. Všichni stavěli sněhuláky, nikoho nenapadlo natáhnout si plavky. Byla jsem šťastná, šťastná, šťastná.

Na rozloučenou jsme se ještě trochu prohřáli, a pak skončila idyla a nastoupil tvrdý život: cesta zpátky. Jak roztržitě jsem prve naslouchala instruktáži, jsem zjistila, když jsem se pouze v úzké osušce kolem těla ocitla u pokladen mezi příchozími v péřových bundách a beranicích! Ty pohledy! Uff! Zapadla jsem zpět do kabiny. Pak jsem podnikla další pokus. Nazpět mě tentokrát odvedl laskavý starší pán. Nahý. Z pánských sprch. Ty blááááho! Zůstanu tady navždy! Honzóóó!!! Nejdřív jsem jen tak kňučela, pak se rozeřvala nahlas. Nechal mě tu a odešel! Honzo! To byste nevěřili, kolik Honzů bylo toho dne na Šutce v pánském oddělení šatny!

Konečně jsem spatřila blonďatou kštici svého milého. Třepal hlavou. „Taky máš vodu v levém uchu?“ zeptal se bolestínsky. „Ne, mám infarkt!“ odvětila jsem plačtivě a poděkovala tentokrát mladému chlápkovi s vyholeným klínem. „To ses už stihla spustit, za tak krátkou dobu?“ divil se Honzík. „A s takovým cucákem?“ „Zachránil mi život,“ děla jsem dramaticky. Nevím, kdo vymyslel systém šaten na Šutce, ale málem byl mým vrahem!

Poslední adrenalinový zážitek byl pokus usušit si moje dlouhé vlasy. Muž mě napasoval do nějakého sušicího stroje, který mi nejenom pocitově připomínal přístroj na magnetickou rezonanci. Stála jsem s hlavou ve funícím kbelíku a přemáhala klaustrofobii. Naštěstí jsem objevila v jiné místnosti fény s hadicí. „Je tam takovej trubičnatej,“ spiklenecky oznámila mi spiklenecky holčička s vlasy rovněž do pasu. A byl! Ten byl!!!

„To bylo, co?!“ vydechla jsem šťastně, když jsme se připoutávali do sedadel. „Bylo,“ souhlasil muž. A což teprve návazné slasti, na ty jak se těším!“ laškoval. Byl před námi dlouhý večer a celá noc...

„Šutka- dobrá!“ shrnul to muž. „Ale tohle....“ Nedořekl, jenom blaženě zafuněl. Bůček pečený s krkovicí a cibulkou, bramborový knedlík, který jsem narychlo uplácala, a konečně špenát se smetanou a česnekem dovršily míru našich dnešních rozkoší přepychovým způsobem. „Ještě mi tam dej lžičku té šťávy, tak,“ pravil zamilovaně, a nabral si špenát.

„Příští týdne jdeme zas,“zabroukal něžně a svádivě můj nejmilejší. „A to bys mohla udělat dvojí zelí k tomu, co?“

Autor: Ivana Dianová | neděle 8.1.2017 21:38 | karma článku: 35.02 | přečteno: 1698x

Další články blogera

Ivana Dianová

Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

16.8.2017 v 13:16 | Karma článku: 33.42 | Přečteno: 2179 | Diskuse

Ivana Dianová

Volba

Přilezla jsem k ní po čtyřech, k posledku už jsem se spíše jen plazila, vyčerpaná až k bolesti, strašlivé bolesti. Moje poslední naděje při už jenom zbytečku víry. Buď mi pomůže, a nebo chci... A nebo už nechci, věděla jsem.

15.8.2017 v 0:01 | Karma článku: 27.25 | Přečteno: 950 | Diskuse

Ivana Dianová

Můžete mi říkat Fitipaldino, popřípadě zkráceně Fifi. 1. kapitola

Víte, co si dám k padesátinám? A nebo víte co? Nehádejte, na to byste nikdy nepřišli. Jenom se vyčerpáte a nic z toho!

5.8.2017 v 8:05 | Karma článku: 27.88 | Přečteno: 531 | Diskuse

Ivana Dianová

Sviňucha

Nejdřív jsem si ji prohlížela z dálky, no, ze tří metrů, upřesním, a zezadu. Ten účes by se mi moc líbil: rafinovaně několika odstíny téže barvy zkrášlené vlasy do půli zad, střih tip tip. Fakt paráda!

24.7.2017 v 16:24 | Karma článku: 31.71 | Přečteno: 1267 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 27.50 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 27.53 | Přečteno: 1571 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 21.66 | Přečteno: 786 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 507 | Diskuse

Edna Nová

Co žádný muž nikdy neocenil

Očekávala jsem, že muž dokáže ocenit alespoň vnější krásu ženy. Bohužel. Naivně si myslela, že když odsuzuji Padesát odstínu šedi, neobdivuji předražené nesmysly, tak najdu s muži stejnou řeč. Omyl. Berte to prosím s nadhledem.

19.8.2017 v 14:59 | Karma článku: 33.17 | Přečteno: 2158 | Diskuse
Počet článků 437 Celková karma 31.66 Průměrná čtenost 1887

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.