Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děti nebo psi? A nebo snad všichni? Na brokolici?

28. 11. 2016 13:44:34
Mám ráda děti, mám ráda psy. Hodně. Každé jinak, svým způsobem, samozřejmě! Občas mě ale vyvádějí z míry. Taky hodně. A někdy je to na mašli...

V tomto období chodím venčit školkové děti hlavně do parku. Zahradu sice máme velkou a krásnou, hned okolo domu, ale jak je vlhko a tudíž blátivo, už to není ono.

Posbírám tedy svoje děťátka zvířátka, nakladu jim na srdce a rádoby na mysl různé rady, příkazy a zákazy, a vyrazíme.

Vzhledem k tomu, že mám neobyčejně přebujelou fantazii a představivost, běhám kolem nich jak neurotická ovčácká fenka, na každém rohu sčítám hlavy a kontroluji bezúhonnost. Děti si už na to zvykly.

Aby nechodily stále ve štrúdlu, hojně využívám oblíbený zlepšovák. "Támhle u toho velkého stromu s červenými listy!" vyvolávám jak prodavač tureckého medu na pouti. Nebo: "U stojánku s psími pytlíky!" Děti se proběhnou, počkají tam na mě, až doplazím a sečtu, a běží dál. Když zaznamenáme pěkné místečko, na chvíli zaparkujeme. To zase volám: "Od lampy až ke kamenům je naše území!" A děti se rozprostřou, dělají si skrýš pod keřem, popelí se, a tak.

Když nastane čas k houfování, máme smluvený signál. Ruční i hlasový. "První třída, ke mně!" halekám a mávám rukama. Kdo by hůře slyšel, vidí ruce, kdo naopak by mohl tvrdit, že přehlédl ruce, nemůže oslyšet můj řev. Většinou to klapne. Někdy taky volám "Moje děti, ke mně," to je fuk.

Nedávno jsem ale zažila těžko uvěřitelnou situaci. Jak pravil nejstarší kluk ze třídy, bylo to fakt hustýýý! Stojím na kopci a mohutně signalizuji. Rukama, hlasem, vším. Ve chvíli, kdy zazní ..."ke mně!" vidím, jak se ke mně pekelným tempem blíží dva ovčáci! "Děti, nechoďte sem!" stihnu ještě zavolat. Vlci sedí přede mnou, jazyky až na zem, po jejich stranách zubní výbava jako pro žraloka. Já tedy nejsem z nejmenších, ale s vlky si hledíme zpříma do očí. "Voni poslouchaj," pravil omluvně pán, zavolal si je a odešel na spodní cestu. Fuj! Proč ale poslouchají mě a ne jeho?

Děti se váhavě vracejí. Čeká je poslední popoběhnutí. U schodů se pak pochytají do dvojic a vyrazíme do školky. "Ke mně!" Blbec sklerotickej, učitelka nepoučitelná...Nic zlého si nepřipouštím a volám svou naučenou hlášku. A... Přes hory, přes doly, dupy dup...! Ale ne! Ale jo!! Oba známí vlci, nevím odkud, ale poslušně přiběhli na zavolání! Mají s sebou černého labradora. Asi kámoš. Zatímco vlci sedí a hledí, zubí se a funí, labrador mě mlátí ocasem jak bejkovcem. Ohlížím se po pánech: ni stopy! Představuji si, jak kráčím s celou tou bandou do školky, protože už musíme k obědu, ten černej sadista mě furt mlátí tím svým chvostem, vlci se zubí, děti piští zčásti blahem, zčásti strachy, jdeme dál, oni taky, pak do jídelny... a jde na mě záchvat hysterického smíchu. Nenapadá mě jediné řešení, než je vzít na zapékanou brokolici a gulášovku!

Tentokrát bez řečí a rukou, pouze s koulením očí a ukazováním obočím, opatrně a pomaličku, abychom dali šanci venčitelům, kráčíme ze schodů. Takhle tichounké nejsou děti ani při spaní! Aby ne. Všichni tři osrstové jdou spořádaně s námi.

Páníčkové nás doběhli těsně před přechodem...

Stejně by jim ta brokolice asi nechutnala!

Autor: Ivana Dianová | pondělí 28.11.2016 13:44 | karma článku: 35.89 | přečteno: 958x

Další články blogera

Ivana Dianová

Držka

Je to poměrně nelichotivý výraz, ale musím uznat, že v tomto případě přesný. Osoba, která byla takto označená, prostě Držka je, nedá se nic dělat...

20.6.2017 v 18:51 | Karma článku: 29.61 | Přečteno: 1192 | Diskuse

Ivana Dianová

Už se kácí v našem lese... Kde je můj les?

Dneska jsem byla na Tyláku. rozuměj na Tylově náměstí. Koncovce Bělehradské. Proběhla jsem si farmářský trh, koupila sobě i dceři zmrzlinu, poseděla u fontánky, a pak doslova uprchnula pryč. Pryč odsud!

14.6.2017 v 21:25 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 2018 | Diskuse

Ivana Dianová

Kolik máte přes ty...no přes ty vaše...no...prsa?

Bylo nás tam asi šest: já, nějaký muž v nejlepších letech, otrávený jako želva- bylo vidět, že sem byl za fyzického i duševního polomrtva dokopán svou polovičkou svinským krokem, dvě paní a ONA. Démonická ONA.

7.6.2017 v 13:21 | Karma článku: 31.59 | Přečteno: 2570 | Diskuse

Ivana Dianová

Maminka čůrá do vany

Maminka čůrá ve vaně. Tatínek taky. Asi, teda. A ještě dělají jiné věci! Horší! Mnohem horší! A nejsou jediní. Aspoň to tak vypadá.

29.5.2017 v 19:16 | Karma článku: 35.33 | Přečteno: 3054 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 211 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 223 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 682 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 1166 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 264 | Diskuse
Počet článků 431 Celková karma 34.12 Průměrná čtenost 1885

Učitelka MŠ, matka, muzikantka, autorka knihy "30% pro život", ...a také Danajka

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.