Ze života samce

Po dlouhé době jsem se zase jednou vypravila na plavecký stadión. Plavu, plavu, voda mokrá tak akorát a je jí dost, tělo protažené, duše spokojená, a už už je nejvyšší čas vyhrabat se z bazénu, což se hotovím učinit.

. Ale ouha- co to? Na schůdku těsně před východem je rozvalen muž v plavkách, asi tak padesátiletý, možná o fous starší. Nožku přes nožku, v ruce pedikérský hoblík a pilně opracovává své mužné chodidlo.  Zřejmě již druhé - všude pod ním i kolem něj je bohatě nastláno odstraněnou zrohovatělou kůží!

Nebýt madel, padla bych pozadu zpět do bazénu. Takhle ale stojím a němě zírám, jak se koberec mezi mnou a brouzdalištěm utěšeně rozrůstá. Plavčík nikde, další obdivovatelky se houfují opodál a rovněž nevěří vlastním očim... Zatímco přemítám, zda tam někde není skrytá kamera, která mě natočí, jak zvracím na koupališti a večer to promítne národu, rozlehne se bazénem řev vraždícího monstra: starší mohutná paní pečlivě vybírá ta nejvulgárnější slova, která zná a rozčileně švihá osuškou proti samozvanému pedikérovi.

Muž jemně namítá, že má krásně odmáčené nohy a tudíž by byl hřích je na místě nezušlechtit, žena řve jak tur, že pokud okamžitě neposbírá tu svou zas... kůži a nezmizí, že ho osobně utopi, a já se přidávám slibem, že jí ho pomohu přidržet pod vodou, aby úspěch byl zaručen. Představa, že bych měla bosky projít závějí kolem muže, abych se včas dostala do sprch a hlavně pak k východu a neplatila zpozdné, mi pění krev.

Situaci zachraňuje plavčík, uklízečka a soudná šatnářka.  Přesto příště půjdu plavat jinam. Doufám, že muž naopak zase sem; při mém štěstí bychom se mohli zase potkat...