Adriana miluje psy
Tak první byl Alf. Alfík! Alfíček! Byl to takový medvídek huňatý! Miláček. Měla ho skoro pět let. Pak se rozhodla odstěhovat do nedalekého města, a tam s ní pes nemohl. Takový veliký pes! Nechala ho tedy ve vesnici, kde žila. U souseda. Ten se o něj postará. Alf byl degradován z gaučáka bytového na psa v kotci. Za domem a stodolou, aby nebylo tak slyšet jeho tesklivé kňučení. Docela sám tam prožil několik měsíců, pak ho hospodář, který tam chodil jednou denně s jídlem, našel mrtvého. Utýral se steskem nebo ho snad někdo otrávil, aby přestalo to věčné vytí a naříkání? Těžko říct. Adrianě to mohlo srdce utrhnout, když se o tom náhodou dozvěděla...
Pak přišel Goran. Kříženec ovčáka. Černý jako čert a stejně tak nezvladatelný. Adriana si s ním vůbec nevěděla rady, tak byl problémový! A to jí v útulku říkali, jak je hodný a vděčný! Na vodítku tahal jako blázen, takže Adriana měla co dělat, aby jí neutekl nebo ji nevláčel! Ale odepnout ho nemohla. Goran totiž utíkal. Nakonec to Adriana vzdala. Gorana prostě nechala, ať se venčí sám. Ráno ho jednoduše vypustila a šla do práce. A Goran se namlsal. Nejdříve se skutečně venčil jen v nedalekém parku a po městě, přičemž se víceméně každý večer vrátil domů před bytovku, ale pak si začal troufat i do okolních vesnic, kde nebyla nouze o slepice a jiná zvířata. No a co! Je to taky živý tvor a má právo se proběhnout, ne! Adriana se urážela, když jí lidé vyčítali, že nechává tak velikého psa bez dozoru. "Kdo nemá rád zvířata, toho nemám ráda já!" odpovídala zarputile. Jednoho dne se pes neobjevil, nepřišel ani nazítří. Nepřišel už nikdy. Adriana byla bez sebe. "Lidi jsou takoví zmetci! Komu co Goránek udělal? Aby je pánbůh potrestal!" Hledat ho nešla. Kdyby ho našla přejetého nebo zastřeleného v blízkém lese, muselo by jí to srdce utrhnout!
Stýskalo se jí strašně. Vždyť bez psa je tak smutno! To není ani domov, tohleto! Proto si vzala z téhož útulku, jako měla Gorana, Aišu- malého křížence maltézáčka. Aiša byla ještě štěňátko. Divoká, rozcuchaná uličnice, která by si pořád jenom hrála! Byla sladká...Až na ni nový přítel trochu žárlil! Ale ne, vždyť ji měl taky moc rád! Moc mocinky moc! Ale co mu vadilo: Aiša dělala takový nepořádek! Každý den se Adriana i Mirek vraceli do bytu plného zápachu z loužiček a hromádek. Štěně opravdu od rána do pěti odpoledne bez vyvenčení nevydrželo. Mirek se na Aišu trošičku zlobil. Někdy ji tak nějak malounko nakopl, když měl špatnou náladu a ona mu roztrhala botu nebo počůrala křeslo. Jednoho dne řekl Adrianě, že jestli se toho prevíta nezbaví, tak od ní odchází! V prasečáku žít nebude! Adrianě mohlo srdce puknout! Míra- její láska největší a nejsladší! A tak milá Aiša po pár týdnech putovala opět do útulku. Důvod? Zničující alergie! Osud je tak krutý!
Osud je vážně někdy na ránu. Mirek, láska a teď už i otec jejího synka, po roce a půl odešel. Jako Goran: zmizel, a už se neobjevil. Adriana zůstala s malým sama. Smutek, taky trochu nuda, a hlavně: nerealizovaná láska ke zvířatům padly na milou Adrianu jak mlha na Londýn.
A tak nebylo divu, že si jednoho večera, když už malý Mireček usnul, otevřela stránky nejbližších útulků a zasněně se začetla do jejich nabídky...
Ivana Dianová
Nedívej se tam, nikdo tam není
Nevím přesně, zda je to dar nebo prokletí. Jsem pro jistou skupinu obyvatel nepřehlédnutelná a neodolatelná. Vlastně s tím nic nechci dělat, i kdyby to šlo, když se tak nad tím zamýšlím.
Ivana Dianová
Billa šok
Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.
Ivana Dianová
Utržená ze řetězu
Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!
Ivana Dianová
Kšeft století
Nejsem obchodně zdatná. Vůbec. Nemám v sobě to pnutí a když se občas snažím v tomto směru něco podniknout, kdekdo mě dokonale očůrá. Tím víc mě fasinují lidé, kteří to mají naopak, zejména když tím nepoškozují druhé.
Ivana Dianová
Dvě ženy v jedné posteli
Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Ivana Dianová
Fíkusová paralela
Rostlinou naší rodiny je jednoznačně fíkus. Měli jsme doma skutečného obra, který měl na svém kmeni neobvykle mnoho větviček. Každé z dětí, když přišel ten pravý čas, si jednu ulouplo a dalo do láhve od limonády s vodou.
Ivana Dianová
Neučte mě znát učitelky
Nesnáším "Mekáč", ale moje dcery to mají naopak. Nevím, proč. Takže jim vždy vysvětlím, jaká že to zvěrstva jedí, nevynechám ani mleté kůže a chrupavky. A popíšu mastnotu. Přepálenou! Játra! Slinivka! No a pak jim něco objednám.
Ivana Dianová
Jak mi dcera odehnala partnera
Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak rychlé. Ale ať! Už to nebolí. Zjevně to nebyl ten pravý. A jiného než pravého už nechci!
Ivana Dianová
Právnička nebo houslistka?
Dramatické období, kdy dítě začíná rozvažovat o svém budoucím povolání, je, zdá se, tady. Moje starší dcerka má relativně jasno.
Ivana Dianová
Které z dětí máš nejradši?
Moje starší dcera mi tuhle otázku klade každou chvíli. Vybafne to na mě, když to nejméně čekám. Jestli doufá, že se spletu nebo mě nachytá u nějaké nepřesnosti, těžko říct. Naopak tuším, proč se mě na to ptá.
Ivana Dianová
Nejdůležitější ze všeho je vyčistit si cévy
Nedělám si iluze, že moje cévy jsou křišťálově čisté, prakticky průhledné, a že uplést z nich pružnou pomlázku by byla brnkačka.
Ivana Dianová
Jak jsem zpívala v katolickém kostele svým skoro barytonem koledy
Pro spoustu lidí není podobná aktivita nijak neobvyklá či zarážející. Pro mne to však byla tak ojedinělá a pikantní zkušenost, že jsem se rozhodla ji písemně zpracovat a podělit se o ni.
Ivana Dianová
Krajky. Všude samé krajky
Přehodil mi přes obličej a horní část těla studenou plachtu. Ukázalo se, že má jeden otvor. Tím sáhl dovnitř a ucítila jsem, jak se dotýká mých víček a vzápětí mi na oko nainstaloval nějaký přístroj. Propadla jsem panice.
Ivana Dianová
Předvánoční setkání
Bylo vedro. Seděly jsme zase jednou s mámou u stolku na balkóně s výhledem na celé Nuselské údolí a Pankrác, před sebou poctivé hrnky s kávou, a povídaly jsme si. Letní den jak vyšitý. Brzy budou prázdniny.
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Ivana Dianová
Tři jahodové a jeden prs
Po třídní schůzce chodíme vždycky na zmrzlinu. Já si ji zasloužím, neb jsem vždy umluvená a vyprahlá jak horník, Vivi, která to absolvuje se mnou, za klidnou spoluúčast, Nanda za odměnu. Je to náš rituál.
Ivana Dianová
Dva tátové. A proč by ne?
Vracíme se s dcerkami ze hřiště. Cestou nás dobíhá nádherné dítě, tak dvouleté. Mini culíčky, obrovské černé oči s radostnými jiskřičkami. Maličká mi připomíná Nandu, když byla malá. Okamžitě zjihnu. "Ne! mami, ne!" zaklíná mě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 628
- Celková karma 33,42
- Průměrná čtenost 2040x